Když po desáté hodině
má mysl konečně se rozední
a svět mě zvedá z postele
která stále nocí voní
rozhlédnu se a vzpomínám
na polibky
které stále na rtech cítím
tvůj úsměv
stále před očima vidím
tichý neklid když zavřou se za námi dveře
a ty otáčíš se ke mne v rukou s kyticí růží
krásně zdobí tě
když oděna jsi jen svou kůží
jako kočka prohýbáš záda
pouhou chvilku
při polibku
je to paráda
když do úst šeptáš mé jméno
a necháš se unést krásou okamžiku
cítíš svit uvnitř temnoty duše
když se naše oči setkají
když propletou se ruce naše
cítíš jak smysly se poblouzní
s láskou vzpomínám na okamžiky minulé
kterých asi nebude nikdy dosti
na ty chvíle mile roztomilé
mě a tebe v prázdné místnosti
sex byl naší řečí z noci na den
poté ze dne na noc
téměř nikdy jsme neměli dost
z nás dvou stával se jeden
dvě duše
jediná bytost
pouhá slast a radost
ČTEŠ
Střípky Šílenství
PoesíaStřípky poskládány do mozaiky která není nikdy vidět celá vždy když uzříš jednu část navždy zmizí ti z paměti druhá
