Střípky Šílenství

Dehet Duše

kde světla hvězd září tam má mysl nabírá klidu
tam na kopec ke kříži se šinu 
kde neslyším nic
a ani trochu víc

nejen  ze žvýkačky mrznou mi rty
jež nevýrazné jsou když nemáš pocity
tam kde sám jsem 
a kde jsi ty ? 

po kaluži ze zmrzlých slz má noha klouže
na cestě ke klidu upadám do louže 
co to je za věc je to lepkavé a neteče ? 
jako dehet jež mou duši utápí
proč ale mé tělo  se v něm potápí

syrový smrad zvedá mi žaludek
hnilobný pach jež dusí smysly 
jak kdyby mysl byla na zámek 
než se od něj očistí

sedám si mezi stromy jejichž listy
víly do vlasů si zaplétají
vzhlížím ke nim a vídám jejich rysy
koukám tam kde city tají 

náhle cítím prazvláštní vůni
 jak kdybych cítil objetí
smutně se usmívám 
nad časem dávno minulým 

když probíral ten rozhovor 
který duše přiblížil 
či alespoň se snažil 
kdy nebyl žádný vzdor 
co duši pohřbít se snažil

teď ? 
teď ležím těsně pod hladinou 
pokouším se o další nádech 
tak blízko ale nejde mi se pohnout 
lehce tíží mě křídla na zádech