I'll Make You Believe (M&M)

1. Worries Marcus

7:58

Kde sakra je? Za dvě minuty začíná škola! Jestli dneska nepřijde, tak po škole zajdu k němu domů a vlastnoručně ho uškrtím!

Ručička na hodinách už se přehoupla na 59 a já se nervozitou začal potit. Vždyť nemám úkol do Norštiny! Ten hajzlík mi slíbil, že mi ho dá opsat.

,,Jsem tu!" Zařval přes celou třídu a strhl na sebe pozornost. Trapně se zasmál a přes celou třídu přešel ke mně.

,,Kde si byl?" Zeptal jsem se ho, když si sedl vedle mě. Prohrábl si své blonďaté vlasy a v tu chvíli zazvonilo.

,,Řeknu ti to pak." Špitl ke mně, když do třídy vešla učitelka. Všichni se poslušně postavili, potom začala učitelka s absencí.

,,Haagensen Martinius?" Zavolala.

,,Paní učitelko, já nejsem Martinius, ale Martinus." Opravil jí znovu. Pořád si to nemůže zapamatovat, dokonce mi přijde, že už to dělá schválně. Ona jen protočila očima a odškrltla si ho v seznamu.

,,Dělá to schválně." Zamrmlal a já se jen zasmál.

,,Marcus Gunnarsen?" Vyvolala moje jméno. A já se přihlásil. ,,Příště nahlas, nemám čas na to se dívat po třídě." Řekla tím jejím jedovatým hlasem. Jen jsem si povzdechl.

,,Proč mám takový pocit, že si na nás zasedla?" Zašeptal vedle mě Tinus.

,,Ona je zasedlá na všechny." Odpověděl jsem. A společně jsme se zasmáli.

☮☮☮

O přestávce jsem velmi pečlivě začal opisovat domácí úkol od Tinuse. Nedělám to vždycky, on si ode mě občas taky něco opisuje. Je to vzájemná domluva.

,,Proč si vlastně přišel pozdě?" Zeptal jsem se mezi řádky.

,,Táta, zase přišel opilý, tak jsem se musel postarat o Emmu." Řekl celkem sklesle. Vůbec se mu nedivím. Jejich táta se o ně vůbec nestará, proto občas spí u mě. Já bývám doma často sám, protože rodiče mají práci, při které často cestují. Máme kvůli tomu hodně peněz, ale zase na mě nemají vůbec čas.

,,To mě mrzí, jestli chcete, můžete jít dneska k nám, rodiče jsou pracovně ve Francii." Nabídl jsem mu. Martinus je už od základky můj nejlepší kamarád a jsme si opravdu hodně blízcí.

,,Pokud by ti to nevadilo," Podíval se nadějně.

,,Samozřejmě, že ne! U mě máš vždycky dveře otevřené, to přece víš." Řekl jsem mu a konečně mu vrátil sešit s úkolem.

,,Díky, Macu."

☮☮☮

Po škole jsme šli vyzvednout Emmu. Ta byla samozřejmě nadšená z toho, že půjde k nám. Řekl bych, že to u mě má radši než doma.

,,A zahrajeme si na Xboxu?" Zeptala se nadšeně. Jen jsem se uchechtl a samozřejmě souhlasil.

Došli jsme ke mně a Emm se hned rozběhla do obýváku, kde byl již zmiňovaný Xbox. Tak jsme jí to zapli a s my s Tinusem jsme si sedli a kecali. Pak ale Tinusovi zazvonil telefon.

,,Táta.." Povzdechl si, zvedl se a odešel do kuchyně. Chvíli jsem se rozmýšlel, ale nakonec jsem ho nenápadně následoval. Emma byla zabraná do tančení, takže jí bylo jedno, že jsme šli vedle.

,,Co se najednou staráš? Vždyť ti to bylo vždycky jedno! Vůbec se o nás nezajímáš, jenom chlastáš! Mě už tohle nebaví." Zařval a pak to típl.

,,Budeš mě ještě stále tajně odposlouchávat, nebo konečně vylezeš?" Otočil se najednou.

,,P-promiň, myslel jsem.. No to je jedno." Poškrábal jsem se na zátylku. Tinus nad tím jen mávl rukou.

,,Co ti řekl?" Zeptal jsem se a přešel k němu blíž.

,,Začal na mě křičet, kde jako jsem a jak si to jako představuju nebýt doma a tak.." Odpověděl. ,,Nechce se mi, ale měli bysme jít domů, protože to jinak bude ještě horší.." Povzdechl si.

,,Bránit ti samozřejmě nemůžu, ale jseš si jistý?" Zeptal jsem se pro jistotu. V jeho výrazu jsem jasně viděl, že už si jistý není ničím, ale i tak přikývl.

,,Em? Jdeme domů!" Zavolal do obýváku a vydal se tam. Uslyšel jsem jen otrávené kňučení.

,,Ne! Já chci zůstat tady!" Zaječela a rozběhla se ke mně. Objala mě kolem pasu a namáčkla se na mě.

,,Emmo, nedělej, prosím, problémy." Povzdechl si.

,,Ale já chci zůstat tady s Marcusem! Mám ho radši než tátu!" Křikla a zabořila mi hlavu do trička. Bylo mi jí líto, chtěl jsem, aby zůstali, ale to bohužel není v mé moci.

Sklonil jsem se tedy na Emminu úroveň a řekl jí: ,,Emmi, běž teď domů, zítra se ke mně zase stavíte, ano?"

,,Slibuješ?"

,,Slibuju," Usmál jsem se na ní. Ona se tedy smutně rozešla do předsíně. Setkal jsem se Tinusovým vděčným pohledem, tak jsem se jen usmál.

,,Děkuju, Marcusi, za všechno, co pro nás děláš." Objal mě. Já jsem mu to opětoval.

,,Nemáš zač a už běžte." Pobídl jsem ho a on společně s Emmou odešli.

Haloooooo
Tady jest nová fanfikce
😂😂😂
Beru to jako takové odreagování
Tady už by měli být kapitoly delší, takže nevím, jak často to bude
Každopádně ta první kapitola je taková divná, ale to většinou první kapitoly bývají, ne?
Ne?
Tak ne.. xdd
Děkuji za pozornost a ňuf příště
😇😘😂
Lya❤