I'll Make You Believe (M&M)

13. Mutual excuse

Stál jsem před vchodem do krizového centra, kde se měl nacházet můj cíl. Už teď jsem slyšel řev. Patřil jak dětem, tak dospělým. Byl jsem nervózní, ale nakonec jsem se odhodlal k tomu zazvonit.

,,Ano?" Otevřela mi starší paní. Šedé vlasy trochu dobarvené na blond měla v drdolu a na nose měla červené brýle, které jí trochu padaly. Prostě klasická arogantní žena, které se děti bojí. Přesně takto jsem si představoval v dětství ježibabu.

,,Dobrý den, chtěl bych navštívit Martinuse Haagensena." Sdělil jsem. Nechtěl jsem to nějak protahovat. Ta budova byla přesný opak než ten dětský dům, ve kterém je Emma.

Stará šedá budova, ze které opadávala omítka. Dveře staré, že kdybych do nich kopl, tak moje noha projde skrz.

,,Tak počkejte tady venku. Vevnitř je teď trochu zmatek." Řekla a zavřela mi dveře před nosem. Povzdechl jsem si a sedl jsem si na schody zády ke dveřím.

Bál jsem se, co mi Tinus řekne. Hlavně jsem nevěděl, co já řeknu jemu. Ale rozhodl jsem se o tom nepřemýšlet.

Dveře se otevřely, ale já se neodvážil pohnout. Poté jsem slyšel, jak někdo dveře zavřel a kroky ke mně. Chvíli jsme oba jen tak seděli, ale nakonec jsem se odhodlal se na něj podívat.

Celkem jsem se zděsil. Nepřítomně se díval před sebe. U nosu měl zaschlou krev a na tváři modřinu. Nervózně si mnul ruce. Byl snad ještě hubenější, než předtím.

,,Tinusi," Špitl jsem a opatrně ho chytil za ruku. Nebránil se, za což jsem byl rád. Dokonce se na mě podíval. Ten jeho zlomený pohled..

,,M-mám strach." Vydal ze sebe po chvíli, co mi hleděl do očí. Jeho hlas se třásl.

,,Shhh," Přivinul jsem si ho k sobě, abych ho utišil. Nebránil se, přičemž mi spadl kámen ze srdce.

,,Je to tady hrozný, všichni.. Všichni jsou na mě zlý. Kouří, pijou.. Já se toho snad nikdy nezbavím." Rozbrečel se a já ho jen hladil po paži, abych mu dal najevo, že jsem tu pro něj.

,,Dostanu tě z toho, to ti slibuju. Budeš v bezpečí. Postarám se o tebe." Šeptal jsem mu do ucha a on se pomalu uklidňoval. Bylo mi ho strašně líto. Radši bych tam byl já, než aby musel trpět on.

,,Omlouvám se ti.." Řekl najednou. Hlavu měl opřenou o moje rameno a já si ho za pas držel blíž. Bylo mi skvěle, ale zároveň strašně, že musí trpět.

,,A za co? To já bych se měl omluvit. Měl jsem tu pro tebe být." Zamumlal jsem.

,,Nemohl si a já to chápu, a teď můžeš a taky tu jsi." Pousmál se a víc se ke mně přitulil. Moje srdce bylo snad rychlejší než kdokoliv jindy.

,,Můžu tě jen o něco poprosit?" Zeptal se.

,,Cokoliv," Usmál jsem se na něj.

,,Najdi prosím Emmu. Nic o ní nevím a-" Začal, ale já ho přerušil.

,,Včera jsem za ní byl. Je v dětském domově a má se v rámci možností dobře. Oproti tobě bych řekl skvěle." Sdělil jsem mu a řekl bych, že se mu ulevilo.

,,To jsem rád, málem jsme se zbláznil z toho, že nevím, co s ní je." Oddychl si.

,,Ale, ale, ale.." Ozvalo se za námi, takže jsme se oba trhnutím otočili. ,,Není to náš milovaný Tinusek? Nechceš si zopakovat ten včerejšek?" Zasmál se kluk, řekl bych ve stejném věku jako my.

,,Nech mě být, Simone." Odsekl a rychle se otočil zase zpátky.

,,Ále." Mávl rukou, sedl si vedle Tinuse a zpálil si cigaretu. ,,Chcete?" Nabídl nám cigarety, ale oba jsme odmítli. ,,Hele, Tinusku, sice jsem byl dost sjetej, ale bylo to fajn, takže pokud bys chtěl, dneska v devět můj pokoj." Mrkl na něj, ale Tinus ho přímo zabíjel pohledem.

Já jsem byl naprosto mimo. Sice jsem tušil, o čem mluví, ale nechtěl jsem si to přiznat. Nikdo nebude sahat na mého Tinuse!

,,Co na mě tak koukáš, Tinusku? Ou.. Neříkej, že je tohle tvůj přítel." Šokovaně si přikryl pusu dlaněmi. ,,Sorry, jako bych tu nebyl." Zvedl se, ale ještě stihl na Tinuse mrknout a podle se ušklíbnout. To už jsem ho zabíjel pohledem i já.

,,Můžeš to vysvětlit?" Zeptal jsem se ho hned.

,,Včera, když jsem byl ve sprše, tam přišel Simon. Byl strašně opilý a nevím co ještě. No a on si vlezl zamnou do sprchy a.. A.." Opřel se lokty o kolena a schoval si hlavu do dlaní.

,,Znásilnil tě?" Zeptal jsem se. Mírně přikývl. V tu chvíli mi naprosto vyschlo v krku a málem jsem se zakuckal. Okamžitě jsem ho objal a on se znovu rozbrečel.

,,Ne, nestihl to, utekl jsem.." Dodal ještě. Moc mě to ale neuklidnilo, protože by se to mohlo opakovat a mohlo by to být ještě horší. Musím ho odsud co nejdřív dostat.

Ňuf, ňuf, ňuf!
Omlouvám se, že jsem s tím vydáváním tak marná, ale je konec roku a já toho mám strašně moc do školy a abych stihla ještě prokrastinovat, tak psát nestíhám xdd
Ale nevadí, že? 😂
Každopádně dneska je Norway day
🇳🇴🇳🇴🇳🇴
Tak jsem vám musela dát dárek
❤🧡💛💚💙💜
Lya❤