Deadly bet [Baxdyn]

Kapitola 8 - Vypadni!

Pavel ;

Došel jsem domů. Proč jsem mu dal tu pusu na tvář? Co to do mě vjelo? Lehnul jsem si na postel a hodil si polštář na hlavu.

Není to jako v pondělí. Ten kluk je fakt divnej. Vždycky, když je v mé blízkosti, tak se bojím, bych něco nezkazil. Vždycky jsem byl sebejistý a všechno, co jsem udělal jsem věděl, že se úžasný. Ale teď? Mění mě. Stejně jako ta bolest, která zase přišla.

Všiml jsem si, že jsem schodil. Ale ne trochu. Ale až nezdravě moc. Taky jsem si všiml, že už nemám takovou sílu jako dřív. Ale pořád jsem si nechtěl přiznat, že by se mohlo dít něco vážného.

Vysprchoval jsem se a znovu si lehnul. Slíbil jsem Štěpánovi, že mu napíšu. Vzal jsem mobil a otevřel facebook.

P: Ahoj, moc se ti omlouvám, nechal jsem se unést.

Nevím, jestli to je úplně pravda, každopádně musím dělat vše pro to, aby mi věřil. Kdybych mu napsal, že jsem to udělal všechno schválně, si by se lekl a utekl. Nehodlám ho hledat.

Š: To nevadí.

P: Přijdeš zítra, že?

Š: Jo přijdu, proč?

P: Jenom tak :D

Š: Já jdu spát, tak zítra :)

P: Dobrou noc Štěpí :)♡

Vím, oslovení 'Štěpí' zní přitepleně, ale tak jako v téhle chvíli to docela sedí, ne?

Odložil jsem telefon a přikryl se dekou. I přes bolest se mi povedlo usnout.

RÁNO

Když jsem se probudil, uvědomil jsem si, že nemám kocovinu. Normálně piju každý den. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že jsem nepil kvůli tomu, že jsem byl se Štěpánem. Dneska to musím napravit. Chci se pořádně střískat.

Vstal jsem, vyčistil si zuby a převlékl se. Najednou mi zakručelo v břiše. To se mi už dlouho nestalo. Uvědomil jsem si, že jsem hrozně dlouho nejedl. Měl bych se najíst, i když to bude asi bolet. Risknu to. Nechci umřít na hlad.

V kuchyni jsem si vzal suchý rohlík. To mi stačí. Hodil jsem si batoh na záda, snědl rohlík a vydal se do školy.

Před školou jsem potkal Radka. Pomalu mi začíná lézt na nervy, jak mi furt naznačuje, že sázku prohraju. Já nikdy neprohrávám.

,,Nazdar Romeo. Kde máš Julii?"

Řekl výsměšně.

,,To byl tvůj nápad tahle sázka. Tak si nech ty debilní poznámky. Já jen plním úkol."

Řekl jsem otráveně. On mě chytil za lem trička, přitáhl si mě k sobě a zašeptal:

,,Ale zdá se mi, že se do naší buzničky doopravdy zakoukáváš. Dvakrát si rozmysli, co děláš, kamaráde, protože jestli nedostanu ty fotky...bude zle."

Odstrčil jsem ho od sebe.

,,Uklidni se. Nejsem teplej a k tomu buzíkovi nic necítím."

Uslyšel jsem za sebou odkašlání. Rychle jsem se otočil. To snad ne. Za mnou stál Štěpán. Nic neřekl, jenom odběhl. Běžel do školy.

,,Ty seš fakt kretén, Radku!"

Řekl jsem a rozeběhl se za Štěpánem.

,,Je to souboj!"

Zasmál se nahlas Radek. To je v háji. Bůh ví, co všechno Štěpán slyšel. Snad neví o tom, že je to sázka.

Doběhl jsem na záchody. Zaslechl jsem naštvané mlácení do zdi.

,,Štěpo?"

,,VYPADNI!"

Vykřikl. Až jsem se lekl. Ale i tak jsem v jeho hlase slyšel smutek, i když převažoval vztek.

,,Štěpo, prosím pojď ven."

,,Proč? Aby sis se mnou zase mohl dělat co chceš? Já ti věřil! Byl jsi jediný, kdo mě chápal! Byla to lež! Všichni tady jste tak falešní!"

Au. Je to pravda, ale stejně to zabolelo.

,,Ne...Štěpo. Musím, musím se k něčemu přiznat."

Fakt chci zajít až takhle daleko? JASNĚ ŽE! Jde o 50 litrů, bejby!

,,Jenom vylez."

Pomalu otevřel dveře. Měl obličej rudý vztekem, ale i slzamy. Přešel jsem k němu blíž.

,,Štěpo...asi, asi jsem si to nechtěl přiznat, ale.."

Odmlčel jsem se. On na mě nechápavě koukal.

,,Díky tobě jsem si asi uvědomil, že...že jsem gay. Jenomže..Radek se to nesmí dozvědět. Protože by mě sežral za živa. Proto jsem řekl to, co jsem řekl. Mrzí mě to."

Co jsem to sakra právě vyplodil?!

                                ***

-Kokiii♡