Deadly bet [Baxdyn]

Kapitola 11 - Doma

Štěpán ;

,,Nemám tu s tebou zůstat nebo něco?"

Chytl jsem ho pevně za ruku.

,,Ne, to ne. Musíš jít domů, tam ti bude dobře." usmál se.

Nadechl jsem se.

,,Dobře tedy, jak si přeješ, ale budu za tebou chodit."

,,No to si myslím!"

Zasmál se a já následně taky.

,,Miluju tvůj smích, Štěpi."

Vyjelo z něj potichu.

Červená barva pronikla celým mým tělem a zastavila se u tváře. Tohle bylo opravdu od něj hezké a ještě nikdo mi to neřekl.

,,A nečervenej se, papričko."

Zasmál se a dal mi jemnou pusu na tu mou.

,,Tak už jdi, ať se vyspíš do krásy."

přejel mi rukou po tváři.

,,Dobrou noc, Pájo."

Zašeptal jsem mu a vycházel ven z místnosti.

,,Tobě taky."

***

DOMA

Seděl jsem v kuchyni a poslouchal písničky.

Vždy mi to pomůže při smutku.
Ano, znova brečím.
Ano, kvůli němu.
Kluk který mi změnil život.

Ukápla mi slza na mobil. Když jsem ji chtěl utřít, tak sem omylem přepnul píseň.

Hrálo mi něco Amerického, smutného.

Samozřejmě, připomnělo mi to jeho. Pavla. Vím že nic závažnýho to není, ale, prostě mám strach. Moc ho miluji. Ano přiznám si to. Miluji Pavla Mikeše.
Nevím co bych dělal kdybych o něj přišel.

Jediný člověk, který se omluvil za všechno zlé, co mi provedl.
Jediný člověk se srdcem na pravém místě.
Moc bych si teď přál ho mít u sebe.

Lehl jsem si do postele. Jestě jednou jsem prošel sociální sítě a pak mobil odložil.

***

Někdo zvonil. Kdo by ale zvonil o takovéhle hodině? No nic, zvedl jsem se a šel se podívat, kdo zvoní.

Pomalu jsem otevřel.

Ten člověk vtrhl dovnitř a pevně mě držel v obětí.

Počkat to byl, Pavel? Tu vůni bych ucítil všude.

,,Pavle? Co tu deláš?"

Zeptal jsem se zvedavě.

,,No, pustili mě, tak mě napadlo, že přijedu k tobě a ještě k tomu nemám klíče."

Pustil mě z objetí a zasmál se.

Zvedl jsem jedno obočí.

,,To tě pustili tak brzo? Nezdá se mi to."

Měl jsem o něj obavy.

,,Ano, prej to není nic vážnýho a že je zbytečný mě tam nechat dlouho."

Zkousl si spodní ret.

Vzdchyl jsem:

,,Tak dobře teda, veřím ti."

Usmál jsem se a zíval.

,,Ale já už potřebuju spát, jsem moc unavený."

On se doširoka usmál

,,Dobře, i já bych to potřeboval."

Kývl jsem a táhnul ho na mojí postel. Já jsem na ní hned upadl.

Zasmál se, přikryl mě a lehl si vedlě mě. Byli jsme k sobě otočení tvářemi. Otovřel jsem oči.

Díval se na mě a dal mi ruku do vlasů.
Já do pár vteřin usnul.

                                ***

-Sayz <3