Deadly bet [Baxdyn]

Kapitola 15 - Je pryč

Štěpán ;

Jeli sme Pavlovým autem ke mně domů. Po cestě jsme mluvili o všem. Hlavně o Radkovi. Pavel nechápal, jak ho mohl takhle podrazit, ale zároveň byl rád, protože nás to sblížilo. Miluju ho a moc si ho vážím. Nevím, co bych bez něj dělal.

DOMA:

Eva šla do svého pokoje učit se. Píše písemku chuděra. My s Pavlem jsme šli do kuchyně. Něco si dát.

Sedl si a začali jsme navazovat konverzaci. Bylo to o všem možném. Nikdy bych si nemyslel, že se s ním můžu bavit o takových věcech, ale očividne to jde!

Popravdě jsem ho skoro vůbec nevnímal. Díval jsem se do jeho
Velkých,
Plných,
Nádherných
Modrých očí.
Viděl jsem tam hodně emocí.
Strach,
Lásku,
Nervozitu.
Ach, já ho tak miluju. Proč jsem ho neznal dřív?

,,Štěpíku, poslouchal jsi mě?"

Usmál se svým krásným čistým úsměvem.

,,Hm, když ti řeknu ne, budeš naštvaný?"

Podíval jsem se na něj štěněčíma očima a trochu se zasmál.

,,Na tebe se zlobit nedá."

Chytil mi tvář jednou rukou a chystal se mě políbit.

Najednou se odsunul a chytl si břicho. Nahlas dýchal a bylo vidět že se namáhá.
Krev.
Tekla mu krev z úst.
Byla všude.

Chytl jsem ho a snažil se ho odtáhnout na záchod. Vyndal jsem mobil a šel volat sanitku.

Bylo ticho.
Utíkal jsem na záchod.
Ležel tam.
Krev byla všude okolo něj.

,,EVOOO!!!!!!" zaječel jsem a topil se v slzách. Ona hned přiběhla.

Chytila si pusu a tekly jí slzy.

,,NESTŮJME A SEBERME HO! NESMÍ MI UMŘÍT!"

Zaječel jsem a ona mi rychle pomohla ho zvednout. Uslyšel jsem houkačky sanitek.

,,Jsou tady, lásko, neboj se, bude to v pohodě."

Šeptal jsem mu potichu do ucha.

***

Sedím tu už asi 3 hodiny. Ale já to nevzdám. Musí mi přežít. Dokud ne, neodejdu.

Přicházel doktor z místnosti, kde ležel Pavel. Zvedl jsem se a šel k němu.

,,Jakto, že k nám pan Mikeš nepřišel dříve? A proč tu nezůstal?"

Křicel tak, že jsem až ucukl.

,,Vždyť to nebylo nic vážnýho, jenom se málo stravoval!"

Díval se na mě stylem: dopíči si děláš prdel, ne?

,,Pane Buchto, vážně si myslíte, že Leukémie není vážná věc?"

Cože?! Ne. Nemůže mít. Co se kolem ještě odehrává a já o tom nevím?!

Chytl jsem se za čelo a propukl v pláč. Ale tehdy, mi to začalo pasovat. Ty léky. Co mu spadli když jsme do sebe narazili. A já myslel že fetuje. On měl rakovinu.

,,Pane Buchto, on vám o tom neřekl?"

Měl zlomený hlas a byl cítit soucit.