Světlo hvězd [Loki FF] ✓

#18

„Co tímhle vším vlastně sleduješ?" neváhal Victor s otázkou, poté co se za námi zavřely dveře do jeho soukromé místnosti.

Tentokrát se zdálo, že citový výlev nehrozí a opravdu se chce dozvědět co zamýšlím.

„Měla jsi pravdu v tom, že se nás tyhle jejich potyčky netýkají, nijak nás neohrožují, proč tedy ta angažovanost?" rozvinul svůj dotaz, když odpověď nepřicházela.

Pomalu přecházejíc k jednomu z otevřených oken, opřela jsem se o jeho parapet.

„Popravdě? Bavím se. Takové manévry už tu dlouho nebyly. Tenhle vesmír je jako jedna obrovská partie šachu "dobra" a "zla", plná nečestných podvodů obou stran, a vývoj hry občas nabere takový spád, že stojí za to se účastnit."

Následný pohled jeho karmínových duhovek mě provrtával až do morku kostí. Jako by vyhodnocoval možnost, jestli si z něj nedělám legraci.

„To ti to za to skutečně stojí?"

„Možná tě to udiví, ale ano."

Na to protáhl obličej a zřejmě usoudil, že opozice nemá cenu.

„A jak do té tvé hry zapadá ten Mrazivý obr?"

Úsměv mi okamžitě zmrzl na rtech.

„Nijak... Nemám v úmyslu mu ublížit..."

Následoval další rentgenový pohled a delší odmlka.

„Dejme tomu... Když už ses do téhle záležitosti pustila, budiž ti to dopřáno," pokývl a usadil se na židli u pracovního stolu.

„Díky, jsem ráda, že mám tvé svolení."

„Nemáš za co, přijdu tě vyprovodit. Bav se," odvětil, aniž by se otočil, což bylo jasné znamení a já tiše opustila pokoj.

***

Stojíc na střeše jedné z nejvyšších věží městské zástavby kolem královského sídla, jsme v malém hloučku sledovali, jak šedivé delta křídlo pomalu nalétá na místo, odkud bude doslova zapřaženo k nové planetě, aby ji mohlo odtáhnout na místo její předchůdkyně.

I když dotyčná loď patřila k velkým transportním vesmírným plavidlům, v porovnání se znovuzrozeným Asgardem byla až úsměvně malá. Ve správné vzdálenosti z generátoru na lodi vyšlehl energetický vlečný paprsek a celá soustava se dala pomalu do pohybu. Poloprůhledný štít kolem planety se naposledy zaleskl v paprscích Lucidy, místní centrální hvězdy, a pak už se celý útvar jen postupně zmenšoval na obloze.

„To bychom měli. Víc, než popřání šťastné cesty už nám nezbývá. Teď vyprovodíme vás," podívala jsem se na Thora, „tudy prosím."

*

„Je téměř jisté, že cestu bezpečně zvládnete."

Závěrečné konstatování završilo krátkou instruktáž, ohledně základů pilotování malé lodi, v níž měl Hromovládce odletět.

„Děkuji za sebe, i svůj lid," zvedl se ze sedačky pilota.

„Nemáte za co. Můžete to brát jako základ k obnovení diplomatických vztahů."

Tváří muže naproti mně se mihl výraz, jako by si nebyl jistý, jestli mu je taková myšlenka příjemná nebo ne, což jsem sledovala s hlubokým osobním pobavením.

„Jsi si jistý, že nechceš letět taky, bratře?" obrátil se místo odpovědi na Lokiho.

„Jsem," přisvědčil tázaný.