Světlo hvězd [Loki FF] ✓

#17

„Tohle tě naučí, má výsosti," usmál se spokojeně a pohladil mě ve vlasech.

Přitlačila jsem zašpičatělé nehty ruky, položené na jeho hrudi, ke kůži a o pár milimetrů je posunula.

„Au," poznamenal nezaujatě.

Mé zavrtění hlavou doplnilo vyhledání pohodlnější pozice u jeho boku a spokojené přivření očí.

„Ale ale, že by nám královna zkrotla?" přejel mi špičkami prstů po tváři.

„Vážně mě chceš znovu provokovat?"

„Stále a rád."

„Pak za to ale poneseš následky."

„Teď ne," vzal mou ruku do své a otočil se na bok.

Těsněji si mě k sobě přivinul a políbil do vlasů. K vlastnímu překvapení jsem zjistila, že se v tu chvíli cítím naprosto v bezpečí a klidná.

Bylo to zvláštní.

Stisk mé dlaně zesílil spolu s přáním, aby tento pocit přetrval.

*

„Opravdu musí mít uživatel Viridium v krvi, aby s tím mohl zacházet?

Otázka zazněla při dokončování úpravy mého zevnějšku do stavu, abych znovu mohla vyjít mimo svůj pokoj.

„Ano, musí."

Loki seděl usazený v křesle a v ruce měl jednu z kovových kuliček. Pohrával si s ní mezi prsty a upíral na ni pohled, jako by se mělo někde jejím povrchu ukrývat tlačítko pro spuštění a ovládání.

„Je to v podstatě přirozená pojistka proti zneužití."

Kulička mu vyklouzla a zamířila přímo k mé dlani, kde se opět začala vlnit a přelévat.

„Občas je to skutečně užitečná věc."

Lusknutí přivolalo ze stojánku na skříňce další a následně ji gesto ruky poslalo ven otevřeným oknem. První se o okamžik později zploštila a roztáhla, vytvářejíc obrazovku, na níž se začal přenášet obraz snímaný jejím dvojčetem venku. Chvilku jsem ji nepatrnými pohyby prstů navigovala a následně přivolala zpátky.

„Slouží k pozorování... Jako zbraň," obě kuličky se spojily a získaly tvar zbraně s dlouhou čepelí, „nebo třeba jako donucovací prostředek," má zápěstí se dotkla a tekutý kov se kolem nich ovinul jako pouta, z nichž nebylo úniku.

„To je šikovná funkce," poznamenal a ve zúžených očích se mu zablýsklo.

„Není problém si ji hned vyzkoušet..."

Vlnící se kov pomalu vyrazil jeho směrem.

„Měl jsem na mysli funkci, včetně toho, na kom byla předvedena," upřesnil, neberouc blížící se zbraň na vědomí.

„Je mi to jasné... Thor ti ještě může povyprávět o dalších zajímavých vlastnostech těchhle věciček. A když už nic jiného, potom co s ní někoho trefíš do hlavy, taky mu asi zrovna nepomůžeš."

Kuličky se po ukázce pomalu vrátily na místo.

„To má být černý humor?" vstal a přišel blíž.

„Nikoli, jen další praktické využití..."

Můj pohled sklouzl k jeho zelenozlaté kožené zbroji, s pláštěm splývajícím až ke kotníkům. To, že mu to slušelo, bylo nepopiratelné.

Ani já se hodnocení nevyhnula.

„Popravdě nevím, jestli tě radši vidím v tomhle oblečku, nebo bez něj," vzal mě kolem pasu a políbil.