On tenkrát častoval ji bolestnými slovy:
"Víš, mnoho krásného je v dílech Wagnerových,
jak v oněch krutých snech, jimž cosi brání lhát...
Víš," šeptal horečně, "snad každý mluví rád,
když v dlaních procitá mu zaprášené bytí
a ve všech zrcadlech se oči temně třpytí...
Tak chceš snad tlachat s ním?" Tu ona, sinalá,
chvějíc se, s úsměvem mu ruku podala
a spolu vznesli se. A v dychtivém tom vzletu
hruď světlem pukla jim; v té agonii světů
na chvíli zasyčel žár časů náhle živ
- a ticho. Starý les dál dýchal slabým jasem,
jen trochou popela tam země pokryla se.
A rudý měsíc smál se stejně jako dřív.
ČTEŠ
Vznešená utrpení
PoetryPoněkud podivná poezie se značně zastaralou estetikou vykrádající veškeré literární modernisty a další básníky, o kterých autorka zatím neví. Varování: čtení pro vás možná bude utrpením.
