Čas můj plyne tiše, šedě, fádně,
tikot hodin monotónně zpívá
prázdnou píseň. Táhlé tóny zrádné,
canzonetta nekonečna tklivá.
Čekám. Stojím jednou nohou v hrobě,
ač den, život zářně věčným zdá se.
U klavíru, ponořený v sobě,
přemítám, jak jen se vrátit v čase...
Nedokážu spasit svoji duši.
Brzy zemřu. Jediné mi zbývá,
píseň, pro niž nenalézám uší,
canzonetta nekonečna tklivá.
ČTEŠ
Vznešená utrpení
PoesíaPoněkud podivná poezie se značně zastaralou estetikou vykrádající veškeré literární modernisty a další básníky, o kterých autorka zatím neví. Varování: čtení pro vás možná bude utrpením.
