Ta první zdědila po otci hrdou hlavu,
po matce přímá je a jako z ebenu
a štěstím trpívá a pyšná volá k davu,
že velký hudebník ji pojal za ženu.
Tou druhou chví se hmota vzdušná odjakživa,
po věky všemocná dlí zářná nad světy
a když čís duši její urve ruka chtivá,
vždy jeho zorničky jí letí v ústrety.
Ač podstat odlišných, přec totéž tváře zračí,
týchž mužů milenky, v týchž divných sadech kráčí
a v lesklých kalužích v těch mělkých šlépějích
rád smáčí muzikant své unavené rety
a, i přes všechny něžné, konejšivé věty,
oběma prýští z úst týž ukrutnický smích.
ČTEŠ
Vznešená utrpení
PoesíaPoněkud podivná poezie se značně zastaralou estetikou vykrádající veškeré literární modernisty a další básníky, o kterých autorka zatím neví. Varování: čtení pro vás možná bude utrpením.
