Hrál kdosi na fagot; činil tak mnoho let,
den co den cvičíval, ač stár už byl,
hrál v dobrém orchestru. Přesto mu šedl svět,
z všedního návyku ztrácel se cíl.
Jednou pak v zahradě přemítal o spáse,
když náhle archanděl přeskočil plot,
děl: "Toužíš po změně? Už bylo načase...
Zkus něco hlubšího - kontrafagot!"
Kývl. Vzal nástroj ten; a hrál pak kolik let,
až jaksi ze světa smysl se smyl.
Mozek se otloukl a počal lenivět.
Hluboké vibrace vzaly mu sil!
ČTEŠ
Vznešená utrpení
PoeziePoněkud podivná poezie se značně zastaralou estetikou vykrádající veškeré literární modernisty a další básníky, o kterých autorka zatím neví. Varování: čtení pro vás možná bude utrpením.
