Princové Midgardu ✔️

Prolog

Na celé situaci nebylo nic zvláštního. Loki jako obvykle zaútočil a zkazil tak poklidný den Avengerům i občanům města New York.

Už to začínalo být otravné. Mladý Ásgarďan se vždy objevil, naštval všechny přítomné a pak zase zmizel. Zatím se jim ho ale nepodařilo chytit. A snad i nechtěli, přestože se je Loki pokoušel zabít. Ale upřímně, byla to příjemná změna oproti obvyklým dnům plným nicnedělání a odpočívání v Avengers Tower.

Loki máchl rukou a odrazil Stevův štít zpět k majiteli, jako by to byla jenom laciná hračka. Hulk se svou silou podpíral strop jedné bortící se budovy a Hawkeye s Vdovou kvapně pomáhali civilistům do bezpečí. Iron Man mezitím chytal objekty létající vzduchem všude kolem, a buď je pokládal na zem, nebo házel někam, kde nikoho a nic neohrožovaly.

Thor momentálně bojoval s Lokim. Jak jinak, většinou to končilo jejich soubojem a Lokiho útěkem. Zasazovali si rány, uhýbali a ničili okolí, ať už vědomě nebo ne. Jednu chvíli vedl Thor, druhou Loki.

Oba na pár místech krváceli, nejednalo se však o život ohrožující zranění. Stáli proti sobě a vypadalo to, že se snažili popadnout dech, než se pustí do dalšího útoku. Thor neustále opakoval něco ve smyslu „Nechci s tebou bojovat, bratře!" a „Vzdej se, nedělej si to ještě těžší!" a Loki se mu jenom smál.

Chystali se vyrazit, když se kolem nich zvedla mlha. Ne obyčejná, tahle byla zbarvená dozlata s nezvykle hustou konzistencí a silně zářila.

Tou dobou se již ostatním Avengerům podařilo zklidnit okolí a mohli se soustředit na dva bojující bohy. Měli dokonalý výhled na vše, co se u dvojice dělo. Nikomu tedy neuniklo překvapení a vztek, který se mihl na Lokiho tváři, a nechápavost vepsaná v té Thorově.

Loki sebou trhl, ale namísto aby pohlédl na Avengery, pohled upřel kamsi do jedné zapadlé uličky. Tam, přesně tam, se krčila osoba zahalená ve stínech a dlouhém hábitu. Nešlo poznat, o koho se jednalo, jediné, co mohli oni vidět, byly dvě dlaně obklopující zlaté světlo.

„Ne," zamumlal Loki. „Ne, to NE!"

Sotva vykřikl poslední slovo, zlatě se zablesklo a oba bohy úplně obalila mlha. Následoval výbuch. Tlaková vlna nebyla silná, přihlížející se museli jen pevněji opřít do nohou a zavřít oči, aby je neoslepila následující záře.

Když pominuly všechny efekty výbuchu, viděli, že oba bozi leží na zemi. Jako první se k nim rozeběhl Steve, pln obav o svého spolubojovníka, následován ostatními a to včetně Bruce, teď v nezelené a lidské podobě.

Již z dálky to vypadalo, že je něco v nepořádku. Ale jakmile se přiblížili, došlo jim, že pocit nebyl jen pocit, nýbrž pravda.

Svorně se zarazili uprostřed pohybu. Jistě, postřehli, že současně s výbuchem zmizela i záhadná osoba se zářícími dlaněmi, ale momentálně měli větší problém.

Thor a Loki leželi na zemi v bezvědomí. Oblečení měli podivně volné a v metrech látek se skoro ztráceli. Protože z obou byly malé děti.

A vždy duchapřítomný miliardář Tony Stark si speciálně odklopil masku, jen aby vydechl tři slova, která však jejich situaci dokonale popsala: „Ale do prdele..."