Princové Midgardu ✔️

15. Mráz, mlha a mág

Byli na nohou ještě dřív, než si plně uvědomili, co přesně se děje.

Avengers se střetli na chodbě vedoucí k Lokiho pokoji a bez váhání pokračovali směrem, odkud slyšeli chraptivý křik. Okolo kotníků se jim svíjela jedovatě zelená mlha, v níž občas zlatě problesklo.

Tu se dveře vedlejšího pokoje otevřely a ještě předtím, než hrdinové stačili doběhnout, se ze svého pokoje vyřítil Thor. Mihl se kolem nich téměř světelnou rychlostí, prokličkoval mezi nimi a jako první vpadl do pokoje svého bratra.

Okamžitě do nich udeřil chlad. V pokoji snad mrzlo, stěny pokrývala jinovatka a místnost byla opět naplněná zelenozlatou mlhou.

Loki křičel ze spaní a ten zvuk trhal uši i srdce. Vyděšený bolestivý křik.

„Loki!" vyjekl Thor, a zatímco oni zpomalili, on se nahrnul až ke svému bratrovi do postele, na mráz a mlhu nehledě, a bez váhání si ho přitáhl do náručí.

Mág se probudil, vystřelil rukama v obraně, ovšem poznav bratra, schoulil se mu do náruče a přitiskl se k němu, pevně ho držel za triko i tělo a hystericky se rozplakal. „Thore, Thore, nechoď, zůstaň, prosím, prosím..." štkal trhaně.

„Bratříčku," konejšil ho starší princ, tiskl se k němu a objímal ho, vytvářel svým tělem živý štít před světem. „Loki, nikam nejdu. Jsi v bezpečí, bráško. Zase ten sen?"

Téměř neznatelně přikývl. „Zima a sníh a mráz. Vy jste pryč. Thore, prosím, já nechci, nechci..."

„Klid, Loki, jsem u tebe. Neboj se, ochráním tě. Je to jenom sen."

Loki měl od pevného svírání Thora zbělané klouby na rukou a starší z bratrů jasně cítil, že mu jeho stisk zanechá modřiny, neřekl však nic a nadále svého bratra utěšoval.

Clint učinil nerozhodný krok kupředu, ale Thor se na ně jenom podíval a zavrtěl hlavou. Pohnul rty, v očích prosbu.

Avengers sice váhali, ale nakonec boha uposlechli a vycouvali z pokoje, zavírajíce za sebou dveře. Mlha z chodby se vytratila a zdržovala se pouze v pokoji, i Lokiho vzlyky pomalu utichaly.

Hrdinové se automaticky přesunuli do obýváku, namísto aby se odebrali zpět do pokojů spát. „Tak já to řeknu," ozval se Stark. „Tohle bylo lehce děsivý. A ten křik mě bude strašit."

Jen se na něj zadívali, zatímco Bruce lehce naklonil hlavu na stranu. „Já myslím," zamumlal, „že opravdu nebude Ásgarďan. Jak to Thor říkal? Jötun, Mrazivý obr, tak."

„Ať se mu zdálo cokoli, nebylo to poprvé," podotkla Natasha. „A souhlasím s tebou, Bruci. Může to mít nějakou spojitost."

Steve zavrtěl hlavou. „To je zatím jedno. Jděte zase spát, Thor to má pod kontrolou. Mluvit můžeme i ráno."

~~~

Když se Loki znovu probudil, bylo už ráno. Sotva otevřel oči, zjistil, že na něj hledí pár nebesky modrých studen a kolem těla má stále ochranářsky rozhozené paže staršího bratra. „Dobré jitro," zašeptal.

Thor se radostně usmál. „Dobré ráno, Loki." Celou noc setrval u svého bratra, až nakonec oba usnuli v jedné posteli. Vesměs to nebylo nic zvláštního, když se jim na Ásgardu zdálo něco škaredého, většinou spávali spolu, navíc měli komnaty hned vedle sebe.

Mág se odtáhl a posadil. Chystal se slézt z postele, když ho Thorovy prsty okolo jeho zápěstí zastavily. Zmateně se otočil a nakrčil čelo. „Promiň mi, Loki," vyhrkl Thor. „Omlouvám se. Nechtěl jsem říct, co jsem řekl. Včera, však víš. Já... je mi to strašně líto, bratříčku. Nemyslel jsem to tak. Odpustíš mi to?"