Princové Midgardu ✔️

1. Nikdo neví, co si myslet

Jen o pár vteřin později se jedno z těl na zemi pohnulo. K jejich smůle to byl právě Loki, kdo zasténal, otevřel oči a malátně se pozvedl na rukou.

Zmateně se rozhlédl kolem, pohled mu padl nejprve na bezvědomého Thora, pak na ozbrojené Avengery, kteří na něj mířili své zbraně, a oči se mu rozšířily zděšením. „C-co –"

První, kdo zareagoval, byl kupodivu Clint. Vytáhl šíp z tětivy a založil jej zpátky do toulce, načež uvolnil ruku s lukem podél těla. Kapitán si přehodil štít přes záda, Natasha zastrčila pistole zpět do pouzder (ale nechala je nabité) a Tony nechal repulsory vyhasnout. „Jen klid, ano?" promluvil Steve.

Dál se ale nedostal, jelikož Loki neklidně zatřepal druhým princem. „Thore? Thore, no tak! Vzbuď se..." Krátce pohlédl na Avengery: „Co jste mu udělali?"

Odpověď, ať by byla jakákoli, by ho asi nezajímala, protože Thor se pohnul. Sotva uviděl celou scénu – vyděšeného Lokiho, nerozhodně stojící superhrdiny –, vyskočil na nohy, jako by se nechumelilo, a postavil se do obranné pozice před svého bratra. Opatrně se k němu natočil bokem, aby mu pomohl na nohy, ale nespouštěl oči z Avengerů. „Jsi v pořádku, Loki?"

„J-jo," hlesl, tiskna se k Thorovi.

„Kde to jsme?" zatěkal očima k pětici.

„Vypadají jako Midgarďané," zamumlal Loki. „Ale zvláštně oblečení."

Clint zatřepal hlavou a postoupil k nim, jenomže Thor varovně natáhl ruku před sebe: „Nepřibližujte se!"

„Neublížíme vám," zvedl lukostřelec ruce v obranném gestu. „Nejsme nepřátelé."

To byla částečná pravda. Thorovými nepřáteli opravdu nebyli – ale Lokiho? To je jiná. Ovšem nikdo z nich se nedokázal přimět, aby jej teď považoval za zločince. Vypadal na čtyři-pět let a Thor o rok dva starší. Samozřejmě v tu dobu mohli mít taky několik desetiletí, ne-li staletí, to oni nevěděli.

„Jste na Zemi," dodal Steve. „Stala se tady taková magická nehoda –"

„A proto si nic nepamatujete," navázala plynule Natasha, vrhajíc po Stevovi i ostatních varovný pohled. A Kapitán, vždy čestný a pravdomluvný, se rozhodl lhát dětem. „Jsme vaši přátelé," pokračovala Vdova. „Bojovali jsme spolu proti nepříteli."

„Je poražen?" zajímal se Thor, ale stále na ně nedůvěřivě hleděl.

„Ano," odsouhlasil Clint.

Loki zatahal Thora za volně visící rukáv. „Mjölnir," špitl. „Ještě jsi s ním neměl bojovat. Musíme se vrátit dřív, než z toho bude pořádný průšvih."

Lehce pobledlý korunní princ přikývl, popadl kladivo a přitáhl si ho k sobě. Loki se Thora pevně chytil, zatímco plavovlasý Ásgarďan obrátil tvář k nebi a vykřikl: „Heimdalle, vrať nás domů!"

Jenže nic se nestalo. Žádná duhová záře, žádný runový kruh. Nic. „Heimdalle?" zopakoval zmateně Thor.

„Něco se stalo," hlesl Loki. „Nebo nás snad otec trestá?"

Tony, kterému se ozval Jarvis s tím, že se kolem začínají shlukovat lidé, si odkašlal. „Nevím, co se děje, ale co se přesunout někam, kde je míň hluku, hm? Mimochodem, já jsem Tony, ten se štítem je Steve, lukostřelec Clint, tenhle Bruce a tady bojovná lady," kývl k Vdově, „je Natasha."

Oba princové se na sebe podívali, jako by zvažovali, jestli jim nelžou. „Jste-li našimi přáteli, určitě víte, kdo jsme," řekl chytře Loki.