Princové Midgardu ✔️

21. Zelená, rudá a modrá

Užívejte poslední kapitolu! :D

Loki věděl, že množství temné magie, jaké mág může vydat, je omezené, ale odmítal se tím nechat rozhodit. Co na tom, že mu hrozilo pohlcení – jev, při němž se temná magie obrátí proti mágovi a doslova ho pohltí, až exploduje –, ani tak nepřestával vydávat energii na udržení kouzla.

Na chvíli se octl na jiném místě. Všude bylo pouze bílo, vedle, nad i pod ním, vznášel se ve vzduchoprázdnu a okolo něj nebylo nic. Tedy do doby, než magií prorazil blok ve své mysli a prostor před ním naplnily výjevy z minulosti, jeho vzpomínky. Thorovi se dělo to samé, přestože ve značně menším emotivním měřítku, neboť on nemusel udržovat kouzla.

Mág téměř vypadl ze soustředění, když se mu skryté vzpomínky objevily v hlavě a před očima se mu promítly nejhorší okamžiky jeho života. V jednu chvíli uklouzl, ale podařilo se mu zachytit kouzlo dřív, než se jeho struktura změnila v nějaké jiné.

Neměl však čas zabývat se něčím tak banálním a sentimentálním jako jsou zlé vzpomínky, na to si až moc dobře uvědomoval křehkost situace, v níž se nacházel. Proto svou magií našel pomyslná pouta, jež držela oba bohy v dětských podobách, a doslova je zpřetrhal.

Další, co věděl, bylo, že stál na bojišti před Victorem von Doomem ve svém vlastním oblečení a se svými zbraněmi, neboť jeho magie nezapomínala, že vyrůst a nemít nic na sobě by v této situaci bylo nežádoucí.

Síla proměnného kouzla vyslala tlakovou vlnu do okolí několika metrů, jež nejbližší Doomboty rozdrtila na padrť, Dooma donutila couvnout a zasyčet jako vzteklá kočka a Thora osvobodila ze spárů doktorovy magie.

Oba princové tam stáli plně ve svém dospělém já i se všemi vzpomínkami, ovšem zatímco Thor sršel energií a s nevídanou radostí sevřel ruku okolo topůrka Mjölniru, Loki se třásl hrůzou a vztekem.

Věděl, že bude muset hnát své zásoby magické energie daleko, aby prolomil kouzlo a porazil Dooma, ale nečekal zradu na jeho vlastní straně.

Protože rozvrhnutí sil potřebné k oběma věcem jej donutilo snít iluzionistické kouzlo, jímž si držel ásgardský vzhled.

Stál před Avengers, jeho ne-bratrem a Doomem v celé jötunské kráse. Oblečení nezakrývalo veškeré runy táhnoucí se po jeho těle, ani modrou kůži, a jednoznačně neměl jak skrýt zrůdné rubínové oči. Nejen duhovky, ale i bělmo vypadaly jako zalité krví.

A on viděl rudě.

Když Avengers pozvedli zbraně, aby vyrazili proti Doomovi – byl si jistý, že se beze slov shodli na hlavních prioritách –, pozvedl proti nim ruku, doufaje, že pochopí jeho znamení.

Victor von Doom byl jeho a on si ho vychutná.

Neměl už co ztratit, teď když jej viděli v jeho pravé podobě, proto zaútočil veškerou svou mocí. Ochladilo se a zvedl vítr, ve vzduchu se vznášel pach spáleného masa a železa.

Metal kouzlo po kouzlu na doktora, jenž je svými štíty nestačil vykrývat. Jakkoli si to Doom nechtěl přiznat, chvěl se strachem, jelikož právě poznával, čeho všeho byl Loki celou tu dobu schopen. Těkal očima na své Doomboty, které mezitím Avengers kosili jednoho za druhým.

Jiskřilo to, jak se jejich magie srážely. Vytvářeli blesky a ohlušující třaskavé rány, aniž by sáhli po jiných zbraních. Loki vysílal vlny energie v enormním množství a každý zásah Dooma oslabil. Přiškvařoval mu kov jeho brnění k tělu, neviditelným ostřím protínal jeho kůži, vysával jeho energii.