Princové Midgardu ✔️

16. Druhá fáze

„Co bych asi tak mohl chtít?" I přes reproduktory zněl jeho hlas namyšleně a samolibě. „Mladý mág se značným zatím nerozvinutým potenciálem. Co myslíte, že bych tak mohl chtít?"

Zděšením téměř nedýchali, hlavami se jim honily myšlenky. Jakkoli neradi si to připouštěli, dávalo smysl, že Doom se o Lokiho bude teď zajímat ještě víc. Teď, když je malý a navzdory všem dovednostem ještě není natolik schopný, aby odolal zkušenému kouzelníkovi, jakým Latverian byl.

„Loki!" vyjekl Thor zoufale, rozhlížel se okolo. Někde velmi blízko na blankytně modrém nebi zahřmělo. „Nechte mého bratra být! Jako princ Ásgardu říkám, že jestli mu ublížíte –"

„Není v mém zájmu mu ublížit," přerušil ho Victor. „Pověz, Loki, udělal jsem ti něco?"

Jeho hlas byl tichý a jaksi cizí, když odpovídal. „Ne." Jednoduchá, strohá odpověď. „Nic mi neudělal."

A i přestože mluvil pravdu, ve skutečnosti nebyl v pořádku. Victor mu možná neublížil tělesně – zatím –, ale neměli nejmenší ponětí, co už mohl stačit napáchat svými schopnostmi.

„Jestli ho chcete, přijďte si pro něj," broukl král. „A společně s ním si odneste i problémy. Zahodíte všechno kvůli někomu jako je Loki?"

Opět se ozval hrom, tentokrát značně hlasitěji. Ve vzduchu ucítili ozon a Natasha koutkem oka postřehla, že staršímu Ásgarďanovi mezi prsty probliklo několik jisker* a Mjölnir opodál se v reakci na jeho city zdvihl, ovšem zůstal levitovat ve vzduchu, připraven kdykoli vyrazit ke svému majiteli. „Tohle je urážka! Stihne vás trest bohů!"

Doom se zasmál, z výhružek, které korunní princ myslel vážně, si nedělal hlavu. „Co by mohli udělat? Vždyť jednoho z bohů mám přímo tady." Na chvíli se odmlčel, dopřával si dramatickou pauzu. „Víte, kam přijít, jestli o něj budete stát." A s těmito slovy se rozhostilo ticho.

„Spojení přerušeno," zahlásil Jarvis poměrně zbytečně, vždyť tahle skutečnost byla zřejmá.

A samozřejmě, Tony byl první, kdo si neodpustil komentář. „Právě se nám vysmál do obličeje," odfrkl si. „Jediné, co chtěl, bylo se pochlubit."

Steve si ho nevšímal (ne že by to někdy jeho poznámky bral na vědomí), jenomže teď měl na starosti důležitější věci. Sklonil se k hromovládci, který se nepatrně chvěl a jeho tělem jako by občas projela elektřina, jež však vylepšenému vojákovi nic neudělala. „Thore. Thore, uklidni se, ano?"

Nechtěl se uklidnit, nemohl se uklidnit. S nevídanou silou, jakou znali od dospělého Thora, ne od jeho dětské verze, od sebe Rogerse odstrčil. Doposud čisté nebe se náhle zahalilo temně černými mraky a spustil se prudký liják – a to jenom během pěti vteřin.

Dobře, tohle asi později budou muset nějak vysvětlit. Být kdekoli jinde než v New Yorku, šlo by to značně hůř, ale už teď měli dopředu připravenou odpověď, která na tyhle poslední dobou obvyklé prudké změny počasí vždycky fungovala (možná i proto, že byla pravdivá): „Thor se naštval."

Ne vážně, Newyorčané na tuhle odpověď už byli zvyklí a většina (hlavně ženská část obyvatelstva) tohle vysvětlení v klidu přijala.

Nicméně, zrovna tímhle teď neměli čas se zabývat. Jeden velice rozezlený bůžek jim právě div že nepobíhal skrz celý obývák, a co hůř, Jarvis hlásil přehřívání veškeré elektroniky, i vypnuté. A kéž by jen elektroniky, vlastně celé sítě v tomhle patře.

Steve, který při tom silném pohybu zavrávoral, již našel ztracenou rovnováhu a bez váhání se opět přitočil k Thorovi. Všichni se semkli blíž k němu, museli ho zklidnit. Opravdu nepotřebovali řešit ještě tohle. „Thore!" zvolal velitelským hlasem, jenž donutil Ásgarďana zastavit na místě a jen na něj zírat. Steve věděl, že tenhle tón bude fungovat, nesměl se jen nechat zastrašit a dát najevo vůdcovskou rozhodnost. Vždyť hlavně ve válečnické společnosti bylo postavení důležité, a jakýkoli malý Thor mohl být, vyrůstal, kde vyrůstal, takže měl k autoritám, byť jednou z nich také byl, respekt. „Soustřeď se, jasné? Nemůžeme Lokiho zachránit, když budeš dělat problémy."