Uvězněné myšlenky

Jeden Rok

Nikdy by mě nenapadlo,
co vše se za rok stihne.
Moc sněhu nenapadlo,
zato den se s nocí mine.

Když sotva tento rok začal v lednu,
já viděla se v tvých očích někdy v březnu.
Březen už končí,
s dubnem se loučí.

Duben bez tebe se vleče,
v mých slzách se rozteče.
Květen už je tady!
Pod třešní jsem oba sami.

Bez tebe květen celý,
už abychom někam jeli.
Někam daleko, všeho nech,
chci tě cítit na svých rtech.

Je tady červenec,
už si nepřipadám jako šílenec.
Konečně jsi u mě
a já nejsem na dně.

Dotýkám se tvých vlasů,
chci mít více času.
Ty na mně ležíš,
doufám, že mi věříš.

Chci tě obejmout,
pusu ti dát.
Nechci zapomenout,
nechci se bát.

Srpen je zde
a není dne,
kdy bych tě viděla.
Hold jsem moc nesmělá.

Srpen končí, je tu září,
vše není tak jak se tváří.
Ty zde nejsi se mnou,
kazíme tu vzpomínku dojemnou.

Říjen, listopad, prosinec,
nejsme spolu, každý jsme jedinec.
Neležím v tvém objetí
a vzpomínky odletí.