Uvězněné myšlenky

Pocit

Mám dost zvláštní pocity,
dost smíšené nálady.
Možná za to můžeš ty,
o tom lze vést dohady.

Nejspíš je chyba na mé straně,
pocit méněcennosti mě provází.
Důvod proč žít hledám marně,
šťastné dny života mi dochází.

Falešný úsměv je denně na programu,
každý den ty stejné přetvářky.
Neustálý pocit že někoho zklamu,
před sebou mám jen překážky.

Když zakopnu a spadnu,
všichni vyčítají mi to.
Bojím se jak dopadnu,
vím že po chybě následuje zlo.

Každý den doma,
slzy mám v očích.
Chyb jsem si vědoma,
mám strach jak to skončí.

Vymýšlím slova na rozloučenou,
přemýšlím komu je věnuji.
Nevím jestli na mě zapomenou,
vím že hodně riskuji.

Na tobě mi hodně záleží,
ale ty to beze mne hravě zvládneš.
Pro tebe jsem jen zátěží,
beze mne to daleko dotáhneš.

Prosím, ze svých životů mě vymažte,
nikdy na mě nevzpomínejte.
Nikdo se na vás nikdy nenaštve,
klidnějšího života si užívejte.

Své pocity už nezvládám,
naposledy tě vidět šťastného chci,
Tobě i ostatním zamávám
a následuje konec jedné velké lži.

Zbývá posledních pár chvil,
pak už bude můj konec.
Blíží se můj konečný cíl,
bude zvonit kostelní zvonec.

Odstraňte mé fotky,
ze vzpomínek mě vymažte,
Nebude to trvat roky,
tak se o to prosím snažte.