Uvězněné myšlenky

Vlak

Dívám se z okna vlaku,
koukám na hejna mraků.
Sluneční svit se od nich odráží,
vlak pomalu dojíždí na nádraží.

Slunce již zapadá
a mě jen napadá,
Proč naproti mě nevidím tebe?
Proč tak rychle tmavne nebe?

Vystupuji z toho vlaku,
někdo mi podává ruku .
Je to prázdná samota,
která mě vždy zamotá.

Stojím tady,
nevím kam mám jít.
Uvědomuji si své vady,
o dokonalosti můžu snít.

Nejsem dokonalá,
nejsem už malá.
Ty jsi můj vzor,
jsi dokonalý tvor.

Jsi jako génius slavný,
občas chováním vadný.
Máš proměnlivou náladu,
uvedu to na příkladu:

Někdy pusu hodiny nezavřeš,
s každým se směješ.
Pak se do sebe uzavřeš,
nevím kam tím spěješ.

Je mi zima, stojím tady,
ty jsi sám, máš své nálady.
Jsi originální, jsi svůj,
nebyl jsi ve vlaku- nejsi můj.