Uvězněné myšlenky

Kamaráde, promiň

Promiň mi to, kamaráde drahý,
vím, že skončily ty naše vztahy.
To kamarádství vzájemné,
bylo vždy tak příjemné.

Proč to muselo skončit se ptám,
tvou odpověď však stále neznám.
Netuším kamaráde, co se ti stalo
a proč ke konci stačí tak málo?

Tak ráda bych tě viděla,
s tebou bych si povídala dlouhou dobu.
Ale srdce mé má barvu do běla
a cítím něco jako zlobu.

Ovšem, já se nezlobím,
ve skutečnosti jsem smutná.
Vím že zhrouceně působím
a vím že už jsem nudná.

Tak moc mi kamaráde chybíš,
kvůli tobě pláču neustále.
Možná se jen stydíš,
ale spíš se beze mne máš dokonale.

Je mi na nic z toho,
že tě nezajímám.
Na srdci toho mám mnoho,
promiň že se ti pořád připomínám.

Dej mi trochu času,
já si pobrečím a zmizím.
Ke vzpomínkám budu znát trasu,
ale budu jak ve světě cizím.