Who you are, Steve? (cz Fanfiction)

3.Kapitola

Pohled Steva

,,Tony, musíme jí nechat tady. Nesmíme jí vystavovat nebezpečí. Ty víš, že oni jí hledají a nepřestanou jí hledat, dokud jí prostě nenajdou. Musí být v bezpečí." vysvětloval jsem Tonymu situaci, která právě nastala.

,, Steve, já chápu, že je v nebezpečí, ale jak jí chceš vysvětlit, že je ve smrtelném nebezpečí, protože po tom přívěsku pátrá Hydra a v letadle ho jejich špeh zaměřil, a pak to letadlo schválně nechal havarovat v naději, že umře a on si ho bude moct vzít?! To za ní chceš prostě přijít, až se probudí a říct: ,Ahoj, prosimtě, musíme tě tady zamknout, protože to co máš na krku ve skutečnosti chce banda chlápků, který rozhodně nejsou hodný, a protože to momentálně ty nemůžeš sundat, tak tě tu prostě musíme zavřít a chránit. A mimochodem, kdybys nevěděla, tak jsme skupina superhdinů, která tě zachránila, teda vlastně jsem tě zachránil já, ale to je vedlejší. Mimochodem jsem Kapitán Amerika, kdybys byla pořád mimo.' Takhle jí to chceš vysvětlit?" Tony při jeho proslovu dramaticky rozhazoval rukama a dost důrazně mi asi naznačoval, že jsem spadl na hlavu.

,,Neřekneme jí to úplně takhle..." Tony mě ni nenechal dopovědět, protože mi do toho skočil opět se svojí velice chytrou poznámkou.

,,Steve, podíval ses už na její doklady? Ona nikdy nebyla tady v Americe. Je z Anglie a neví, že jsou na světě hrdinové nebo něco takovýho. Je to obyčejná devatenáctiletá holka, která sem přijela. Neví, kdo jsme a myslím, že po tom ani nebude toužit, nás znát."

,, A jak chceš jinak zastavit Hydru?! Tony, jestli dostanou ten přívěsek, tak bude zle a Hydra bude neporazitelná, protože jestli použije to, co v sobě ten řetízek má, tak vytvoří stroj, který zahájí na Zemi peklo. Musíme ten přívěsek ochránit a to znamená, že musíme ochránit i tu slečnu." Řekl jsem rozhodně.

,,Vždyť ani nevíme, jak k tomu přišla! Steve, já chápu, že bychom ji měli chránit, ale vsaď se, že jí to vysvětlíš, ona se bude bát ještě víc a při první možné příležitosti bude chtít zdrhnout zpátky do Anglie." Argumentoval Tony.

,,Jak myslíš, Tony. Já jí budu chránit a klidně jí zamknu ve vlastním patře, jen abych měl jistotu, že je v bezpečí, ale prostě potřebuju, aby zůstala tady." Řekl jsem rozhodným hlasem, než jsem se vydal pryč ze spodního patra Stark tower do patra ošetřovny, kde Bruce začal zkoumat poranění té dívky, která cestou sem upadla do bezvědomí.

Nemohli jsme ji odvést do nemocnice, protože teď nemůžeme věřit žádnému cizímu člověku, který se pohybuje mimo stěny Stark tower. Nikdy nepoznám agenty Hydry na první pohled, proto jsem před pár měsíci navrhl, aby jsme si zařídili samostatnou ošetřovnu přímo v budově Stark tower. Tony byl sice zezačátku proti a říkal mi, že jsem paranoidní a strašpytel, ale když ho pak v nemocnici málem napadl doktor, který se nakonec sám zabil kianidovým zubem, jenom abychom z něj nedostali žádné informace o pohybech Hydry, tak uznal, že soukromá ošetřovna není špatný nápad.

,,Bruci, jak je na tom?" Zeptal jsem se hned, jak se za mnou zavřely dveře.

,,Bude v pořádku, ale potřebuje ležet a bude teď minimálně dva dny spát." Díval se mi do očí, a když mi sdělil diagnózu, podíval se zpět na bezvládné, ženské tělo. ,,Ta rána na stehně byla na zašití a po těle měla různé odřeniny, které málem způsobily infekci, ale všechno se nám podařilo včas a bude skutečně v pořádku. Teď potřebuje pouze čisté oblečení, postel a za přibližně dva dny, až se probudí, tak bude mít žízeň a hlad." Sdělil mi ještě, než odešel z ošetřovny, aby se očistil od krve a špíny a nechal mě s tou dívkou.

Díval jsem se na její obličej, který byl pokrytý malými odřeninami a pohmožděninami. Kolem obličeje se rozprostíraly tmavé vlasy, které v bílém světle zářivek občas zasvítily až do skoro tmavé červené.

Ujistil jsem se, že pravidelně dýchá a opatrně její křehké tělo přesunul na lehátko s kolečky, abych jí odvezl do svého patra ve Stark tower. Každý z nás se z ošetřovny vždy přesune k sobě na patro a léčí své rány, a protože nyní mám za tu dívku zodpovědnost já, musím jí vzít k sobě a čekat, až se probudí a čelit tak zmatenému pohledu, možné panice ze zcela cizího prostředí a určitě nevyhnutelným otázkám. Musím se také připravit, že v případě paniky, by se mohla také pokusit utéct pryč, protože bych vypadal nebezpečně. Respektoval bych to, protože jsem pro ní naprosto neznámý muž, který jí najednou bude chtít prakticky zavřít do největší věže v New Yorku, jenom kvůli tomu, že má na krku ten přívěsek.

Výtah cinkl a Jarvis mi oznámil, že jsme v mém patře. Opatrně jsem s lehátkem vyjel z té kovové krabice a přímou čarou se vydal do ložnice.

Její oblečení vypadalo příšerně, proto jsem jako slušný gentleman se zavřenýma očima sundal zblácené, potrhané oblečení z jejího těla, kromě spodního prádla, které jsem nechal na jejím těle a přešel ke skříni, ze které jsem vyndal své tričko a pomalu opět přešel k lehátku. Chtěl jsem jí ho obléknout opět se zavřenýma očima, abych nebyl neslušný, jenže jsem se pak začal bát, abych nezavadil o nějaké zranění, které by mohlo opravdu bolet. Když se oblečení sundavá, je to jednodušší, než nadavání. Musel jsem otevřít oči a podívat se na její tělo plné zranění. Připadal jsem si opravdu neslušně, protože jsem právě očumoval tělo někoho, kdo je momentálně naprosto bezbranný a v bezvědomí. Styděl jsem se za sebe.

Její tělo ale bylo úchvatné. I přes tu spoustu modřin, odřenin, ran, byla stavba toho lidského, něžného stvoření nádherná.

Rogersi, vzpamatuj se! Nezírej tak na ní, obleč jí to tričko a ulož jí opatrně do postele! Hned!

Pokáral jsem se v hlavě a okamžitě jsem začal opatrně přetahovat modré tričko s motivem Las Vegas na hrudi, přetahovat přes hlavu té dívce. Trvalo mi to nějakou dobu, protože jsem se bál každého pohybu.

Když jsem konečně navlékl tričko přes její tělo, opět jako by byla z nejkřehčího porcelánu, jsem jí položil do měkkých pokrývek a přehodil přes ní pokrývku, aby jí nebyla zima.

Docel dlouhou chvíli jsem jí pozoroval, protože něco na ní je prostě kouzelné. Jsou to ty vlasy, které jsou jako kaštany? Obličej s jemnými rysy a občasnou pihou? Drobnější tělíčko, které jsem dnes viděl?

Potichu jsem za sebou zavřel dveře ložnice a přešel do obýváku, kde na mě čekala Natasha s rukama skříženýma na hrudi.

,,Steve, víš, že nesmíš, že jo?" zeptala se s obavami v hlase.

,,Já vím, Nat. Vždyť jsem nic neprovedl. Jen.........Jen jí potřebuju ochránit, nic víc, nic míň."

,,Já jenom aby se nestalo něco, co víš, že se stát nesmí. Mám tě moc ráda, Steve, ale ty moc dobře víš, že by to nešlo, takže jestli se takhle budeš k ní chovat dál a uvidím ten pohled, co jsi měl, když si vycházel z ložnice, tak to bude zlé a ty to víš." Sdělila mi Natasha a já pouze kývl a sklopil jsem pohled k zemi.

,,Vím, Nat. Právě že vím." povzdechl jsem si už jen tak pro sebe, než Natasha přišla a objala mě.

Tak je tu nová kapitolka.

Doufám, že se líbila.😊 Budu se těšit u další.

Co myslíte, že Steve nemůže a proč? Proč je kvůli tomu smutný a utěší ho Natasha?

Budu ráda za vaáe názory ke kapitolce nebo ke knížce.😊

Mějte se krásně a u další kapitoly.😘

Vaše Crazie.❤😇