Who you are, Steve? (cz Fanfiction)

12.Kapitola

Ráno mě čekala hrozná bolest hlavy. Ihned jsem se začala proklínat za větší množství vína, ale věděla jsem, že mi včerejší večer zpříjemnil pobyt ve věži. Dokonce jsem byla připravená si promluvit s Tonym a usmířit se s ním. Stále tu byl ale jeden člověk, se kterým jsem se nechtěla ani vidět.

,,Slečno Downsová, pan Rogers dorazil do vašeho patra," řekl Jarvis a já ihned zaskučela. Jako kdybych před chvílí o tom nemluvila. Opravdu ho nechci vidět. Nemám na něj náladu a ani energii. 

,,Evie?" rozlehl se jeho hlas po patře. Koukala jsem na něj neutrálním výrazem z druhého konce místnosti. Nesmím se k němu přibližovat, protože jinak tomu zase podlehnu. Tomu pocitu, který mi přináší jeho přítomnost. Pocit toho, že jsem našla něco, co mi chybělo do té velké skládačky mého srdce.

,,Promiň mi za ten včerejšek. Nikdy jsem to neměl dopustit. Tony toho lituje, ale rozhodně si to nevyčítal celou noc jako já. Nemohl jsem celou noc usnout. Měl jsem o tebe strach a velké obavy." Přikročil ke mně strašně blízko. Podmíněné reflexy mi přikázaly couvnout a podívat se mu zraněně do očí.

Steve se na mě podíval po mém projevu odtažitosti jako nakopnuté štěně. ,,Evie, prosím. Celou noc jsem nemohl usnout, protože jsem myslel jen a jen na tebe. Prosím odpusť mi." Znovu ke mně přikročil a chtěl se dotknout mé tváře. Já zase ucukla.

,,Ne, Steve. Nedotýkej se mě. Máš Sharon," zašeptala jsem přiškrceně. Z oka mi při těch slovech ukápla slza. Aniž bych cokoliv udělala, Steve natáhl ruku a ukazováčkem mi slzu setřel. Nic jsem neudělala. Byl to pouze nevinný dotek, který jsem tolerovala. Jakmile Steve na moji tvář položil celou dlaň, můj dech se zrychlil  a srdce zrovna tak. ,,Steve, neměli bychom," upozornila jsem ho, ale neucukla.

,,Já vím, ale já si nemohu pomoct. Jsi tak krásně záhadná. Prostě... jsi se najednou objevila v mém životě," opřel si své čelo o to mé a dýchal mi vzduch do obličeje, ,,a já na tebe musím stále myslet a nedokážu přestat." Nahlas jsem vydechla a zavřela oči. On to po mně zopakoval, než se naše rty jemně spojily v polibku.

V břiše se mi rozletěl roj motýlů a hlava byla vygumovaná. Míchalo se ve mně tolik pocitů najednou. Steve po chvíli položil obě dlaně na mé tváře a tím si mě přitáhl k sobě blíž. Cítila jsem pevné svaly, které se napínaly a pohybovaly s každým novým pohybem. Nejistě jsem položila své malé dlaně na jeho hrudník a pohladila ho.  

,,Nech mě to napravit, Evie," zašeptal prosebně do mých rtů a natiskl mě na sebe. Byla jsem proti němu tak malá. Musela jsem stát na špičkách, abych nemusela odtrhnout naše rty. Moje hlava věděla, že po tomhle vysokém blonďákovi touží. Hrozně moc. Ale já nemohla. Byla jsem moc zlomená z toho všeho, a hlavně jsem si stále pamatovala, proč jsem odešla z Londýna. 

Jakmile jsem si plně uvědomila, co dělám, ihned jsem se odtáhla a vydšeně se koukala do očí zmateného blonďáka. ,,Nemůžu, Steve. Prostě to nejde," zašeptala jsem stále vyděšená. Udělala jsem od něj několik ustrašených kroků a objala se rukama. Najednou mi byla taková zima. Prostupovala mým tělem jako probodnutí rampouchem. Celou dobu jsem si neuvědomovala, že mě Stevovo tělo zahřívalo a dodávalo pocit bezpečí.

Stevovi se v očích zaleskly slzy. Zoufaleství a smutek z něj přímo sršely na všechny strany, ale ani tak ve mně nevzbudil ani sebemenší pocit lítosti nebo soucitu. Pouze jsem od něj udělala ještě jeden malý krůček, a to pro něj byla poslední kapka. Vydechl a otočil se. Zmizel za dveřmi výtahu stejně rychle jako přišel.

,,Slečno Downsová, pan Stark je ve výtahu na cestě sem," oznámil Jarvis. Rozbrečela jsem se a utekla do ložnice, kde jsem se svalila do postele a chystala se v tomhle všem utápět ještě dlouho. Byla jsem tak naivní, že někde budu moct začít znovu. Ta vzpomínka se za mnou bude táhnout celou dobu jako se drží smrt člověka, který to má jednou pro vždy spočítané. Bylo mi naprosto příšerně. Ani nedokážu popsat tu nekonečnou propast bolesti, do které jsem se propadala.

,,Evie," zašeptal tichý chraplák u dveří ložnice. Zvedla jsem pohled a spatřila malého bruneta s hnědýma očima, jejichž odstín hnědé mi připomínal horkou čokoládu. Pouze jsem se na něj beze slova chvíli dívala, než jsem se víc schoulila na posteli a znovu začala brečet do svých dlaní. Doufala jsem, že co nejdřív odejde. Chtěla jsem být sama nebo jsem potřebovala Beth. Svojí nejlepší kamarádku, která by mi právě teď přinesla do postele kakao s horou šlehačky, její lívance s malinami a javorovým sirupem a jen... si ke mně lehla a objímala mě. 

Už jsem si myslela, že Tony odešel, když jsem ucítila dvě svalnaté paže, které se obmotaly kolem mého třesoucího se těla. Nebyly tak silné jako ruce blonďáka, ale byly přívětivé, a alespoň trochu zahřívaly malé klubíčko, do kterého jsem byla schovaná. Cítila jsem něco jako když mě objímal táta. Cítila jsem, jak se uvolňuji a přestávám brečet.

,,Já vím, Evie. Já vím," šeptl přívětivý hlas miliardáře, který mě už nějakou dobu objímal. Pouze jsem se po jeho slovech na mechanikovo tělo víc natiskla a schovala hlavu do jeho hrudi, kde mě zastudil reaktor, ale hned začal příjemně hřát. Cítila jsem, že usínám. Bylo toho na mě v posledních dnech hrozně moc. Potřebovala jsem odpočívat a nic neřešit.

,,Nechceš... na pár dní odjet s Pepper do Washingotnu? Mohlo by se ti to tam líbit." Tony se na mě něžně usmíval a palci mi stíral slzičky z tváře. Sledovala jsem jeho příjemně hnědé oči a po chvíli mu úsměv oplatila. Cítila jsem, že mu začínám opět věřit.

,,To by... to by šlo?" zeptala jsem se tichounce a stále se mu dívala do očí. Tony pouze přikývl a znovu mě schoval u sebe na hrudi. Políbil mě do vlasů a začal mě v nich vískat. Moc se mi to líbilo. Bylo to jako kdybych byla v náruči milujícího otce, který pro mě chce jen to nejlepší.

,,Moc mě to mrzí, Evie. Udělám všechno pro to, aby ses přestala trápit a já to napravil," zašeptal tichounce a stále mě držel u sebe. Cítila jsem, že mě rozhodně neplánuje pustit. Bylo v jeho náruči tak dobře. Ale stále to nebyla náruč vysokého blonďáka, která by mě zahřála úplně a dodala mi pocit bezpečí. To jsem si ale nechtěla přiznat, protože to kvůli němu jsem proplakala skoro celou hodinu.

,,Mám tě ráda, Tony," odpověděla jsem a natiskla se na něj ještě víc. Zavřela jsem oči a během chvíle pravidelně oddechovala v Tonyho náruči. Moje tělo si potřebovalo odpočinout, jinak mi vypoví službu a brunet, který mě svíral v objetí mi pomohl, abych usnula a noční můry se mi vyhnuly.

Tak je tady po hooodně dlouhé době nová kapitola. Doufám, že se vám líbila a doufám, že další nebude zase za nějkou hrozně dlouhou dobu. XD 

A pro info: Asi začnu trochu pracovat na úpravě tohohle přběhu, protože až tahle kapitola se mi z hlediska pravopisu a děje líbí, takže v dřívějších kapitolách budou asi nějaké změny, ale vy se jimi nemusíte moc zabývat. 

Děkuji všem, co tu zůstali a mají se mnou trpělivost. <3 Miluju vás všechny a snad jsem se už dostala z psacího bloku a budou tu kapitoly častěji. Hrozně vás všechny miluju!