Who you are, Steve? (cz Fanfiction)

6.Kapitola

Pohled Natashy

,,Tony, okamžitě sem přijď! Mám tu záchvat! Ve Stevově patře!" křičela jsem do telefonu. Evie ležela na zemi, ruce přitisknuté na uších. Bylo vidět, jak moc trpí bolestí. Odhodila jsem telefon někam do neznáma a poklekla k malému třesoucímu se tělíčku. 

,,Natasho, co se stalo?!" Tony okamžitě vystřelil z výtahu a klekl si k Evie. Dotkl se jemně jejího ramene, ale nereagovala. ,,Je to panický záchvat," řekl.

,,Ten, co si měl ty?" zeptala jsem se.

,,Jo. Musíme jí uklidnit. Mluv na ní, snaž se, aby se na tebe podívala a aspoň malinko vnímala. Dojdu si pro injekci na uklidnění." Tony odběhl do své dílny v přízemí a já opět zůstala s Evie sama.

,,Evie, notak." Chytila jsem její rameno. Obrátila jsem jí na záda. Nepřestávala se zmítat v bolestných křečích. Z očí jí tekly slzy. Měla jsem pocit, že silným stiskem zubů si je za chvíli rozdrtí. 

,,Evie, teď tě obejmu. Mohlo by ti to pomoct se uklidnit," řekla jsem, než se mé ruce obmotaly kolem jejího těla. Její paže se za chvíli uvolnily z křeče. Cítila jsem, jak mi objetí oplácí. Začala mi vzlykat do ramene. Už nebyla tak ztuhlá, uvolnila se, ale pořád brečela a nebyla schopná slova.

Tony přišel s injkecí na uklidnění. Evie neprotestovala a nechala si látku aplikovat do ruky. Když po pár minutách vzlyků usnula, Tony jí vzal do náruče a já ho dovedla do její ložnice. Tony jí opatrně položil na postel, přikryl. Oba dva jsme v největší tichosti opustily spící brunetku a vydali se do kuchyně.

,,To je ta, která přežila tu havárku letadla kvůli tý cetce na krku, že?" zeptal se mě Tony, zatímco si vzal ze Stevovo ledničky džus a naléval si ho do sklenice.

,,Ano. Evania Downsová. Pouze jsem se jí zeptala, jestli jí můžu říkat Evie. Začala panikařit hned po tom," povzdechla jsem si. Připadala jsem si tak moc hloupě, že za její záchvat můžu právě já. Vyděsila jsem jí, sotva se tu seznámila s její situací. 

,,Nic si z toho nedělej, Nat. Občas i jedno obyčejný slovo může u lidí vyvolat tohle. Prostě jsi něčím vyvolala reakci u ní v hlavě. Mohla si vzpomenout na něco špatnýho, na něco, na někoho, na cokoliv. Prostě si z toho nic nedělej. Mohlo se to stát každýmu z nás." Tony mě poplácal po rameni a se skleničkou džusu opustil Stevovo patro. 

Zůstala jsem sedět v kuchyni. Přemýšlela jsem, co se stalo, co jsem provedla, že Evie dostala záchvat. Bylo mi to opravdu líto. Od té doby, co jsem našla tuhle Avengers rodinu, snažím si vytvořit novou identitu. Jsem milá na děti, na všechny se snažím působit mile, líbí se mi být na lidi trochu milejší. Mám takový příjemný pocit uvnitř sebe, že konečně něco dělám správně. 

Evie mi teď dělá opravdové starosti. Potřebuju zjistit, co se jí stalo. Potřebuju zjistit, co se stalo před tou nehodou. 

Potřebovala jsem na to, ale na chvíli nemyslet, takže jsem se posadila před televizi a pustila zprávy.

,,Trosky letadla, které spadlo před přibližně čtyřmi dny se nenašly. Údajné místo, kde by se měly nacházet je prázdné. Policie se sanží jakýmkoliv způsobem vysvětlit tento podivný úkaz. O situaci vás budeme nadále informovat. 

Kapitán Amerika dnes zachránil mladou ženu, která byla unesena. Její rodina moc děkuje za záchranu ztracené dcery. Kapitáne, děkujeme, že nad naší zemí bdíte." Obarvená blondýna s nemalým poprsím odříkávala zprávy. Když povídala o Stevovi a jeho hrdinských činech, vypadala, jako kdyby měla každou chvíli začít slintat nad jeho postavou. Někdy mi je ho opravdu líto. Holky mu strkají svoje prsa všude. Kam se hne, tam je milion lidí, kteří mu nedají pokoj. Nejhorší ale je, že Sharon by mu s tím vším měla pomáhat, měla by tu pro něj být a ona prý musí pracovat pro S.H.I.E.L.D, takže nemá tolik času. Určitě ale kecá. Bojím se, že si našla někoho jiného a Steva podvádí. Mám strach, že je s ním jenom proto, aby Fury mohl mít neustáláý přísun informací o našem životě. Prostě nás šmíruje. 

,,Kdo to je Kapitán Amerika?" ozval se najednou za mnou hlas, který patřil Evie. 

Otočila jsem se jejím směrem. Stála tam s dekou kolem těla a pozorovala mě svýma modrýma očima. Steve nechce, aby věděla, kdo jsme, proto jsem jí řekla: ,,Je něco jako místní hrdina. Tady v Americe máme elitní skupinu hrdinů, kteří bojují proti zlu, které je tam venku." Věnovala jsem jí úsměv a pokynula jí, aby se sedla vedle mě. 

,,Chceš udělat čaj? To je na tohle nejlepší." Evie pouze přikývla na souhlas a zabalila se ještě více do deky. Šla jsem do kuchyně. Zatímco se vařila voda na čaj, stála jsem u kuchyňského ostrůvku a pozorovala jí. Seděla na pohovce, zachumlaná v dece, oči měla přilepené na záběrech Kapitána Ameriky, jak skáče ze střechy na střechu a hází svůj štít na nepřátele, kteří ho pronásledovali. 

Voda začala vařit. Zalila jsem heřmánkový čaj, jiný tu Steve nemá. Sharon ten čaj nesnáší, ale Steve a já ho milujeme, takže ho vždycky schováváme, a když je Sharon pryč přes noc, máme takové noční čajové dýchánky. Steve mi vždycky poví, co ho trápí, a pak jdeme spát, každý do svého patra. 

Dala jsem tam Evie lžičku medu, aby jí přišel k chuti. 

,,Děkuju mockrát," řekla Evie, když jsem jí podávala hrnek s horkým nápojem do rukou. Na tváři jí rozkvetl unavený úsměv. 

,,Nepodíváme se na film?" zeptala jsem se nadšeně. Evie přikývla na souhlas. Pustily jsme si komedii Norbit, kterou prostě miluje každý. 

S Evie jsme se celý film smály a komentovaly. Čaj jí chutnal, protože když ho pila, vždycky si po loku mlsně olízla rty, kde se určitě vždy usadila sladká chuť medu s heřmánkem. Bylo hezké po dlouhé době koukat na film s nějakou holkou, která má stejný smysl pro humor. Bylo hezké cítit, že se z Evie stává moje kamarádka. 

Tak po delší době nová kapitola.

Doufám, že se líbila a budu se na vás těšit u další. Každá hvězdička a komentář potěší.

Vaše Crazie!