Who you are, Steve? (cz Fanfiction)

4. Kapitola

Pohled Evie

Mé oči se začaly otevírat. Opravdu jsem mohla najednou pohnout očními víčky. 

Když jsem ale konečně dostala možnost se pořádně rozhlédnout, kde to jsem, naskytl se mi pohled na bělostné přikrývky, moderně zařízenou ložnici a velká okna, která do místnosti vpouštěla světlo a příjemné teplo Slunce, které zrovna vycházelo a začínalo se opět chlubit svojí třipytivou krásou. Paprsky mi tančily po tváři jako malé diamantíky. Bylo to příjemné probuzení, než jsem si uvědomila, že nejsem v žádném případě u sebe v posteli v Londýně a tím pádem nic z toho, co se stalo, nebyl sen. Opravdu se mnou spadlo letadlo, opravdu jsem přežila a opravdu mě zachránil naprosto mě neznámý muž. To znamená, že tu někde ten muž musí být a jsou dvě možnosti, buď bude nebezpečný, nebo mě opravdu zachránil z dobré vůle.

Ale neměla bych být v nemocnici? S tím, co si pamatuji, tak jsem neměla jen tak nějaká, malá škrábnutí, měla jsem celkem rozsáhlá zranění, která byla vážná.

O přemýšlení nad tím, co se budu dělat, mě vytrhl zvuk otevírajících se dveří do místnosti, kde jsem se nacházela. Leknutím jsem se rychle posadila, mé tělo proti tomu celkem silně zaprotestovalo, ale cítila jsem, že bolest není tak nesnesitelná, jako před.......před kolika dny? Kolik dní jsem tady? Kolik dní jsem strávila spánkem?

,,Ehm......Dobré ráno," vyrušil mě z mých otázek mužský hlas, ,,Jarvis mě upozornil, že jste se probudila, tak jsem vás pouze chtěl zkontrolovat." Podívala jsem se na onoho muže. 

Pohledem jsem první naskenovala jeho svalnatou hruď. Přes hruď jsem se dostala k obličeji, na kterém přímo zářily modré oči a perfektně tvarované, narůžovělé rty, nos byl trochu větší, ale to ničemu nevadilo, protože ten muž byl nádherný. Vypadal jako jeden z modelů na obálkách fitness časopisů nebo jako typický představitel z reklamy na dokonalého manžela, protože v jedné ruce držel sklenici s pomerančovým džusem a v druhé talířek s nějakým sendvičem.

Pud sebezáchovy se však ozval dříve než racionální myšlení, takže jsem si bílou příkrývku, pod kterou jsem ležela přisunula až ke krku a automaticky se odtáhla dál od neznámého. 

Ten si toho očividně ihned všiml, protože položil talířek se sendvičem a sklenici s džusem na noční stolek a promluvil:,, Musíte se najíst a napít, nebudu vás rušit. Až se najíte, tak tady v koupelně je připravené čisté oblečení, takže se pak můžete převléknout a já na vás počkám v kuchyni. Jenom vás chci ujistit, že zde jste v bezpečí a neublížím vám. Vše vám vysvětlím, až se najíte, převléknete a v klidu si na to sedneme." Celou dobu se mi díval do očí. Ty oči říkaly pravdu a nic jiného, pouze čistá upřímnost. Sice jsem byla stále odtažitá, ale těmto slovům jsem z velké části věřila.

Muž už byl na odchodu, když jsem vyřkla svojí otázku, kterou jsem potřebovala zodpovědět hned teď:,, K-Kdo jste?" zeptala jsem a uvědomila si, jak suchý mám krk a chraptím.

,,Jmenuji se Steve Rogers." řekl, usmál se a zmizel z místnosti.

Podívala jsem se na jídlo a pití. Okamžitě jsem nechala své rty smočit v pomerančové šťávě. Byla čerstvá. Nebyla to jedna z těch chemických náhražek ze supermarketů. Byla to kvalitní šťáva z čerstvých pomerančů. Příjemně zaplnila mé hrdlo a stékala do krku. Hned jsem se cítila lépe a více probuzená.

S chutí jsem spořádala i sendvič a začala se rozhodovat, jestli se mám za Stevem vydat do kuchyně a nechat si říct vše, co se stalo.

Pomalými kroky, kvůli stále trochu bolvému tělu a nervozitě, jsem došla k jediným dalším dveřím v místnosti a za nimy našla koupelnu. 

Sprchový kout, nějaké skříňky, umyvadlo, krásné kachličky na zdi a celá koupelna byla v modro-bílé barvě. 

Oblečení leželo složené vedle umyvadla na poličce. Pohladila jsem opatrně látku trika a hned se podivila. Bylo značkové, z příjemně jemné látky, která slibovala opravdovou kvalitu. Bylo žluté s černým lemem dole a bylo jednoduše nádherné.

Kalhoty zrovna tak. Na první pohled obyčejné, úzké džíny, ale určitě za nekřesťanskou cenu a též z velmi kvalitní látky.

Spodní prádlo nemusím ani zmiňovat, protože to zůstalo mé původní, beze změny. Aspoň že tak. Celkem bych se divila, kde znali velikost mé podprsenky, bylo by to......divné.

Všechno jsem si oblékla. Při převlékání se mi do nosu dostala nádherná vůně trika, ve kterém jsem se probudila. Nevím, jestli bylo Steva, ale nikdo jiný tu asi nebydlí, takže to bylo pravděpodobné.

Bosky jsem se rozešla ke dveřím z ložnice. Opatrně a potichu jsem zavřela a podle taktiky pokus omyl, se vydala do kuchyně. Prostě jsem šla dlouhou chodbou v naději, že jdu správně.

Šla jsem správně. Na konci chodby mě na chvíli oslepilo silné sluneční světlo, které do velké místnosti procházelo skrz velká, nástěnná okna, která se táhla po celé jedné stěně.

Bylo mi jedno, že jsem měla jít za Stevem. V tu chvíli pro mě neexistovalo nic jiného, než ten výhled. Celý New York jsem viděla z výšky. New York osvícenný ranními paprsky, probouzející se. Bylo to tak dokonalé, že jsem ani nezaregistrovala kroky, blížící se ke mě.

,,Je to úchvatné, že?" Uslyšela jsem Stevův hlas a podívala se jeho směrem. Stál těsně vedle mě a pozoroval výhled na ranní město. 

Paprsky na jeho tváři vykreslovaly obrazce různých tvarů, tančily pradávný tanec preciznosti a elegance. Obličej mého zachránce se k tomuhle slunečnímu divadlu tak dokonale hodil. Ranní podium se slunečními vlásky pro něj bylo jako stvořené. Byl v tom světle tak přirozený a krásný. Znám ho tak málo a ani ne hodinu, ale zároveň mám pocit, že mu můžu říct všechno, protože tato andělská krása, nemůže být zlá.

Stočil pohled ke mě a podíval se mi do očí. Byli jsme u sebe hrozně blízko, tak blízko. Stačil malinký pohyb a.....

Tak tu po delší době máme další kapitolku.❤😃

Doufám, že se vám líbila. Jestli ano, budu ráda za každou hvězdičku a do komentářů můžete napsat, jak se vám zatím příněh líbí a vaáe teorie na to, co se stane.😏❤

U další kapitoly, snad co nejdřív.😅❤

Vaše Crazie.❤