Hvězdáři, (ne)ptej se hvězd

Do noci (bez) promluv - (Bez) promluv do noci

Ač spát měla bych já,
jak čas se komíhá...
ten, mi již za hory vzdálený,
když měsíci se zpovídám.

Otázku, za otázkou
hledám zoufale odpověď
ten svit, sladce usínající
umlčit chce mou výpověď.

Ač spát měla bych já,
jak noc se tetelí.
Jsem bezmocná, hledám rady
co s řečmi po nocích.

Zima venku za oknem,
teplé léto v úmoří
zima a jasno, cvrčku probuď se!
Nech toho citu
Citu pro nocleh....
Pro nocleh z veselí.

Já....přece taky nespím!

Ač únava přilétá
jako luční motýl
jsem bez nektaru, zcela vysátá
motýlku, z čehopak by ses napil!?

Uleť, chci být sama,
uleť, kdes létat se učil
ať v tichosti můžu snít
či zpívat písničku... té smutné noci.

Noci, která tiše pláče
větru, kvílíc jasnou melodií
že noční slečně nikdo nepomůže
musím pomoct já, hlasem již málo jasným
se svou ukolébavkou, proč je svět tak....
krásný.

Ač spát měla bych já,
tma objímá mě křehce
tak prostě... nedokážu zavřít ty oči
co se to jen....
co se to děje...

Spát tiše, klidně, měkce
pak nemuset brát léky na únavu!
Jenže já....
..mně už se z ní léčit nechce.
Jsou k dívání, jen pro zábavu!

To radši všechno probdím
bez těch léků na bolesti!
Těch, o které si říká srdce
když dává měsíci své nápovědy....

Ač spát měla bych já,
mám víčka oteklá!
Ty, jsi jediný, kdo mi v tom brání
abych do snů utekla

Když vím, že tě mám tady.
Tebe - teď plnou celou hlavu.
Už je to tak...

Nuž... proč jít do snů?

Proč...
..se ptám....