Ach, ten pocit, každý moment, kdy musíte být bez své lásky...
Celé moře bije o mé srdce
aby už nemuselo nikdy samo tlouct
celé moře a moje tichá duše...
co touží stát se tvou.
To, co pohání mě,
je jen tvoje láska krásná
ta jediná kapka z celého moře
co nemusí být slaná.
Vlny narážejí o břeh
trhají na kusy skaliska
to jak má hvězda o tvou
na nebi tiše zabliká
To jak noční vzduch se chvěje
jak chtěl by v nás dvou spát
však my k sobě nemůžeme
a na protest ledovec chce ... tát?
Mou vášeň zář poledního slunce
v plamenech tiše pohání
jsi jeho úmorné sucho, co přijde
když vody není k dostání.
Lesk perel v řekách, ten malý skvost
divokost planého ovoce
ten zkázy dukát, kvůli kterému zabíjí
již dávno ztracená družice.
Voníš v zahradách a mě přivádíš
abych přišla k tvému plotu
a tiše si do větru zabroukla
skladatelem zapomenutou notu.
Příliv mi přináší pouze tvé jméno
vepsané na vlnách, co mušle nejsou
odliv je odnáší, neznámo kam
a já chci...ať mě vezme s sebou.
Za tebou...
ČTEŠ
Hvězdáři, (ne)ptej se hvězd
PoesíaNeptej se hvězdáři, mladých hvězd, co skrývají.... Uchovej v srdci touhu, otevři oči trochu... A poznávej sám, co jiní neznají... Neptej se hvězdáři... Neptej se, proč hvězdy padají! Pomlč o svých pocitech.... A k hvězdám k spánku zazpívej... .... p...
