Hvězdáři, (ne)ptej se hvězd

Malá

Malinká...

Jo...
baví mě
děsí mě
rozechvívá mě
.... psát těchto pár řádků...

Toužím....
má lásko, stulit se ti v náručí.
Co srdce mé si poručí
už dál uvnitř sebe nedokážu tlumit...

Chci, abys seděl se mnou při obědě
chci se s tebou prohánět po lesích
abych ti řekla, cos možná nevěděl
mi překládals novou řečí...

Lásko má, máš chuť opojnou
jinou mé útroby už nepojmou
a bez téhle chuti,
co mi jen dopomoci....

Proč nemůžu držet se tě pevně?
Proč teď tak akorát svírám v plicích vzduch?
Proč se snažím působit silně i když...
i když v mé hlavě bují ruch.

Ne...ne mě už....mě už to nebaví...
Ne, ne, nebaví už takhle předstírat!
Nemám chuť dál hrát si na velkou
a slzy tajně pokradmu si utírat.

K čemu tohle?
K čemu vypadat silná?
Když uvnitř já...
když uvnitř jsem...jsem úplně jiná.

Miláčku?
Chybíš mi, bez tebe neudělám krok.
A co by minul rok a rok...
bylo by to pořád stejné...

Tak proč jen hrát, lhát si...
hrát nečinnost srdce na herecké scéně
no...možná už mi to nejde, co já vím
ne...už prostě...už to nevydržím...

Chci s tebou usínat, v tvém probouzet se v objetí
šeptat ti, lásko má, s polibky do uší
chci smát se, plakat, ležet na tvém rameni
a už dál...
už dál jen tiše...
líbat se s tebou... a kolem nás světlo svíce!

A na nebi slunce, hvězdy večera
obloha ránem zalitá, v třpytu za šera
zima či léto
leden, či srpen
zlatavé listí, zem bující bílým květem.

Srdíčko, srdíčko!
Snad tě bolest přebolí
Chtěla bych já... chtěla...
abys mě miloval, víc, než cokoli...

Jo....
Baví mě
Bolí mě
Hřeje mě
Kolíbá mě...myslet na tebe....

Myslíš na mě taky?
Co já vím...
Lásko má, sevři mé ruce, stiskni je!
A...u toho podívej se mi do očí...
Ať tvůj pohled... ať mě přesvědčí...