Hvězdáři, (ne)ptej se hvězd

Srdce stránek

Tak otevři tu knížku, má lásko...

Přečti.... tiše přečti si mě každý večer před spaním
já - jedna malá odložená knížka
chovej, jak v hrudi své srdce, mě v náručí
chovej mě něžně, jako bych ze skla byla...

Tak...přečti si mě, přečti každé ráno,
když slunce nebeská modrá mračna rozžhaví
přečti a ponechej otevřenou
ať tvé oči na mě neustále padají...

Dej prst svůj na stránku, po ohybu přejeď
a hned bolesti všechny mé se uzdraví
pohlaď ten papír, mi věnuj tichý pohled
a já se připojím.... své oči v tvých ukotvím...

A v náručí svírej mě, když na desky mé zapráší
za svitu slunce, měsíce, či hvězd...
či v černé tmě, kterou pouze láska zaplaší
tiše drž mě u sebe, a věnuj mi svůj dech...

Přečti si mé oči, můj úsměv, citů změť!
Spolu náhle spadnem do klidu, když sevření upevníš
a hle - mé stránky - listujíc se sami od sebe
jak za okny střídá večer svítání...

Tak.... přečti si mě, přečti celou...
není nic, co ti chci nechat zatajit
ať můžu zpívat písničku znělou...
a nedusit v sobě...jen tiché broukání,
když je o tobě!

Tak drž mě v plameni ohně
drž před řekou, kde padá splav
kde lidé znepokojují slovy hodně
a zastrašují čas...

Drž mě drž,
drž nad vodou, kde plavou řehtající koně
drž mě drž,
drž v suchu, čekajíce plaše na déšť....

Drž nás, drž,
drž spolu, s hlavami přitisklými k sobě
drž nás drž,
a naše rty spoj k sobě....
A to v jakékoli době....

Přečti...tiše přečti si mě každý večer...
před spaním....