Forever is a long time [Marcus and Martinus]

20. kapitola

Ráno jsem se probudila celá rozlámaná.. V noci jsem se často budila.

Oblékla jsem se, vyčistila zuby, učesala a namalovala. Vyšla jsem z pokoje a sešla schody dolů do kuchyně.

"Dobré ráno Theo." Řekla s úsměvem Annie.

"Dobré ráno." Řekla jsem jen. Bylo mi divné jim začít teď hned tykat a to i když mi to nabídli.

"Pojď si sednout a dej si snídani." Řekla a dodělávala palačinky.

Palačinky nikdy neodmítám, ale dnes jsem neměla ani hlad ani chuť.

"Nezlobte se ale já jíst nebudu." Řekla jsem a jen ze slušnosti si sedla ke stolu.

"Dobře, kdyby jsi si to rozmyslela vem si něco v lednici a chovej se tu jako doma." Usmála se a zase se otočila a dodělávala palačinky.

"Děkuju, jste moc milá. Jestli by to nevadilo, ráda bych zajela do nemocnice.." Řekla jsem a klesla hlasem, jinak bych se rozbrečela.

"Určitě to nevadí, klidně jdi."

Dál už jsem nic neříkala a rozeběhla se ke dveřím. Zrovna mi jel autobus tak jsem nastoupila.

Když jsem dorazila k nemocnici přepadl mě zas ten strach a smutek.

Ale snažila jsem se to potlačit.

Na recepci byla naštěstí ta 'hodnější' sestřička takže mě pustila hned za Martinusem.

Vešla jsem do pokoje a viděla že spí.
Sedla jsem si na křeslo u jeho postele.

~~~
Nevím na jak dlouho, ale asi jsem usla. Ani se sama sobě nedivím když jsem v noci moc nespala.

Promnula jsem si oči a rozhlédla jsem se.

Moje oči se zastavili v nejkrásnějších čokoládách. Díval se na mě a usmíval se.

"Martinusi?" Přišla jsem k němu a sedla si vedle jeho nohou.

Chytil mě za ruku a já byla zas jak v ráji.

"Lásko?" Odpověděl a mě se srdce rozbušilo tak rychle že jsem ho chvíli přes ty emoce nevnímala.

"Země volá Theu."

"Ty jsi pamatuješ moje jméno?" Zeptala jsem se překvapeně.

"Lásko, proč bych si neměl pamatovat tvoje jméno?"
Pohladil mě po tváři.

"Včera jsi mě vůbec nepoznal..Ani Marcuse."

"To vážně?! Já.. nepamatuju si co se mi stalo, ale to že jsem si nepamatoval Marcuse a hlavně tebe.."
Vypadal dost smutně.

"Nebudu ti lhát, byl to hrozný pocit.. Nedokážu si představit že by si zapomněl na všechno.. Nebo že bychom nebyli spolu."

"Lásko, noták.. Vůbec na to nemysli, ano? Pojď ke mě." Natáhl ke mě ruce a já šla do jeho objetí.
"Theo, ty jsi pro mě všechno." Řekl a dal mi pusu do vlasů.

"Miluju tě, Martinusi."
"Já tebe." Odpověděl a já cítila jeho rty na těch mých.

______________________________________
Ahojky, tady Klaris.😃
Další docela Afííí kapitola je tady!🤗
Doufám že se vám líbí.😄
Kdo má také prázdniny?😊
Když budete chtít můžete nám napsat do komentářů názor na tento příběh.😘

Pp.💕