Forever is a long time [Marcus and Martinus]

2. kapitola

*Večer*

Nemůžu spát. Nevím co se to semnou poslední dobou už děje, ale co jsem si uvědomila že mám ráda Tinuse víc než kamaráda, tak ho vidím snad všude. Také se mi o něm zdá..

Přemýšlela jsem o mém princi, když v tom mi někdo napsal. Otráveně jsem se zvedla a vzala do ruky mobil.

Samozdřejmě jsem ještě dlouho nehodlala jít spát, ale nechtěla jsem zase probírat, že bych měla říct Tinusovi že jsem do něj zamilovaná.

Poslední zprávy od Miriam mě hodně znepokojily.
Co asi chystá? Mám se bát? Nebudu se ptát jestli se mám bát.. Samozdřejmě že se mám bát! Moje nejlepší kámoška umí vymyslet cokoliv. Kdybych chtěla vyloupit banku první za kým bych šla s plánem by byla ona, protože ona vždycky nějaký plán má!

Ještě jsem chvíli se strachem přemýšlela co by mohla vymyslet a pak jsem záhadně usla..

*Ráno*

Vůbec se mi nechtělo vstávat. Podívala jsem se na budík a najednou jsem se vymrštila z postele, co nejrychleji to šlo jsem se oblékla. Zaspala jsem. Je právě 7:55 a já si teprve čistím zuby.

Vzala jsem si do ruky jablko a běžela směr škola.

Do školy jsem dorazila v 8:17. Udychaná a celá zpocená jsem otevřela dveře od třídy.

"Ale ale, slečno Larsen, pozdní příchod, víte co to znamená?"

"Ano, pane učiteli" řekla jsem a svěsila hlavu.

"Tak se tedy uvidíme v půl třetí na poškole" Když dořekl tuto větu, podívala se na mě Miri hodně vražedným pohledem, jako bych jí překazila její plán. Byla to zatím jediná pozitivní zpráva za dnešek.

A druhá.. Druhá byla že Martinus přišel také pozdě a tak jde taky na poškolu.

Zazvonilo a já se chystala odejít jako  ostatní ze třídy. Jenže v tom my zabránila naštvaná Miri.

"Děláš si srandu, všechno si zkazila"
"Promiň, opravdu mě to mrzí"
Nemrzelo, ale musela jsem ji nějak uklidnit.
"No dobře, tak někdy příště"
Řekla a odešla ze třídy.

Celý den jsme se pak nebavili. Byla to nuda, celý dnešní den byl nuda.

Teď už jenom zbývá jít na tu poškolu a pak už domu. Dneska už jsem strašně unavená.

"Ahoj Theo" Hned podle toho medového hlasu jsem poznala kdo to je.
"Ahoj Martinusi"
"Taky poškola viď."
"Ano"
"Tak to aby už jsme šli" Řekl a šel dál chodbou.

Celou dobu na poškole jsem cítila za zády jeho pohled. Měla jsem tu smůlu že jsem musela dopředu, tím pádem, ten kdo se díval tomu druhému na záda byl Martinus.

~~

Když jsme šli ze školy čekali tam na nás Miri a Marcus.
"Co se děje?" zeptal se Martinus.

Párty se odsouvá na sobotu, tudíž zítra, takže buďte všichni ve dvě hodiny u Gunnarsenů."

Tím Miri skončila svůj proslov a všichni šli svým směrem domů.
Bojím se co má v plánu..

______________________________________
Ahoj lidi, tady Klaris.💞
Doufám že se vám tato kapitola líbila.😊
Můžete nám napsat zatím vás názor do komentářů.😘
Co myslíte že má Miri v plánu?😏

Pp.💞