Forever is a long time [Marcus and Martinus]

6. Kapitola

*Martinuss POV*

Vůbec jsem nemohl usnout..
Bolela mě hlava a v hlavě mi běhaly myšlenky, od školy až po párty.

Rozhodl jsem se vykašlat na spánek, zvedl se z postele a pomalým tichým krokem jsem šel ven.

Vyšel jsem ven na zahradu a uviděl štíhlou postavu s hnědými vlasy jak leží v trávě. Byla to Thea. Musel jsem se usmát, vypadala jako anděl. Bože! Martinusi, co to plácáš? Jakej anděl?
Zmlkni svědomí.

Šel jsem pomalu k ní, jenže větve podemnou mě prozradily.
Vystřelila do sedu a polekaně se rozhlížela kolem sebe.

Nakonec se na mě podívala a jakoby se uklidnila. Zvláštní..
Lehl jsem si vedle ní až se naše látky mikin dotýkali.

"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit"
Řekl jsem a ona se pousmála. Byla roztomilá. Agr už zase Martinusi.. Sklapni!

"To je dobrý" řekla a já cítil klepání její paže.

Dívali jsme se na hvězdy a nic neříkali.

Byli jsme pořád jako ti nejlepší kamarádi, i když už to tak necítím.

Ne že bychom nebyli už kamarádi, ale když jsem s ní je to jiný pocit. Nedokážu ho popsat, ale myslím že to kazí naše přátelství.

Ty moje řeči, že je roztomilá, hezká a tak dále.. Myslím že k ním možná cítím něco víc, ale nikdy to něco víc nebude. To vím jistě.

Chci abychom zůstali jako kamarádi, nechci to pokazit.

Možná bychom si to měli ujasnit. Měl bych jí to říct abych jednou nezkazil naše přátelství..

Dobře.
"Theo? Já.. Nechci zkazit naše přátelství a proto ti musím říct že, možná k tobě cítím něco víc, ale chci jen říct, že nechci aby bylo něco víc. Snad chápeš."

Neodpověděla.

"Nechápeš já vím, melu kraviny promiň. Ale stejně si myslím že.."

Zvednul jsem se a podíval se na ní.

"Theo?"
Zašeptal jsem.
Spala.

Nemohl jsem ji tu tak nechat, proto jsem ji vzal do náruče a odnesl do 'jejího' pokoje.

Položil jsem ji na postel a přikryl peřinou.

"Dobrou noc princezno"

Jen se ze spaní usmála a já potichu odešel.

*Ráno*

*Theas POV*

Probudila jsem se brzy, ale už jsem nemohla spát, tak jsem šla dolů do kuchyně.

Byl tam už i Marcus.

"Ahoj Macu"
"Ahoj Theo"

Koukla jsem se co tam vaří. No malém mě trefil šlak.

"Co to vyvádíš?!"
"No, chtěl jsem zkusit palačinky, ale nějak mi to nejde"
"No to vidím, ukaž, pust mě k tomu"

Vzala jsem mu pánvičku z ruky a začala dělat palačinky podle svého.

Dlouho se neozýval, chtěla jsem něco říct, jenže kolem mě se obmotali dvě silné ruce.

Než jsem stačila něco říct, byl přilepený na mých rtech..

______________________________________
Ahojky, tady Klaris💞
To se nám ten příběh ale podivně vyvíjí.🤓
Co myslíte, jaká bude Thei reakce.🤔
Doufám že se vám příběh líbí, můžete napsat názor do komentářů.😃

Pp.💞