Forever is a long time [Marcus and Martinus]

26.kapitola

Ze skříňky jsem si vzala věci a vydala se do třídy na první hodinu.

Naschvál jsem přišla pozdě, abych se na chodbě nesetkala s někým koho znám.Vím že na tom moc nezáleží, když je stejně potkám ve třídě, ale čím později, tím lépe.

Před třídou jsem se na vteřinu zastavila, nasadila svůj neutrální výraz a s hlubokým nádechem jsem vešla do třídy.

Seděli tam.Jako každé ráno.Někdo na lavici, někdo na židli a někdo na své drahé polovičce.Nejradši bych to samé udělala taky, ale vzhledem k mojí situaci...

Došla jsem až k nim a cítila na sobě jejich soucitné pohledy.Nezajímá mě jejich soucit.Chci vysvětlení a omluvu.

,,Ahoj." Pozdravila mě tiše Miri a všichni její slova zopakovali.

,,Ahoj." Zamumlala jsem aniž bych zvedla pohled a sedla si na svou židli.V podstatě jsem se ke všem otočila zády, protože skoro všichni byli u Gunnarsenovy lavice.Gunnarsen.Ten zpropadenej Gunnarsen.

Nachystala jsem si věci na hodinu a ani jsem nestihla vytáhnout mobil a už zazvonilo.

Snažila jsem se dávat pozor, ale cítila jsem na sobě pohled jak Miriam, tak i těch dvou blonďáků za námi a byla jsem z toho neskutečně nervózní.

Nejvíc mě stresoval pohled toho bloďáčka s pihou nad rtem, kterého tolik miluju až to bolí.Jeho čokoládky mi do zad vrtaly díru a nechtěly s tím přestat.

Neměla jsem ale na to, se otočit a říct mu ať toho nechá.Bylo mi hrozně.Měla bych se už rozhodnout co mu vlastně chci říct.

Ozval se zvonek a já v duchu zajásala.Další hodinu jsem měla jen s Miriam, což znamenalo bez propalujícího pohledu mého kluka.

Rychle jsem si přes rameno přehodila batoh a než na mě stihl kdokoli promluvit, jsem vyběhla ze třídy.

Sama jsem dokázala dojít až k mojí skříňce, ale odtamtud už jsem sama bohužel neodcházela.Miriam mě doběhla.

,,Theo!Strašně mě to mrzí, vím jak se teď asi cítíš a vá-" Začala s jejími trapnými omluvami a mě vážně nebavilo to poslouchat.

,,Ale ty nevíš jak se cítím Miriam!Nemáš ani ponětí jak moc to bolí a jak moc je to pro mě těžké!" Vykřikla jsem a rozhodila rukama.Pár studentů se ba nás překvapeně podívalo.

,,Možná nevím jaké to je, ale takhle to prostě je!A jak to bylo hezčí?Když jsi o tom nevěděla nebo když už to konečně všechno víš?Ani nevíš jak těžké bylo to před tebou ty dva týdny tajit!Ano i já jsem se to dozvěděla takhle pozdě!" Křičela a křičela a já jí nechala, protože svým způsobem pravdu.

Jak jsem mohla být tak blbá?Vždyť ona za to nemůže.Jen do toho tajemství byla zasvěcena a donucena aby ho držela dál v tajnosti.

Když to všechno dořekla mlčela jsem.Mlčky jsme si navzájem koukaly do očí a já to dlouho nevydržela.

,,Promiň." Zamumlala jsem a sklopila pohled k botám.

,,Ne ty promiň nebylo to od nás hezké.Měli jsme ti to říct." Usmála se a já jí úsměv nakřáple oplatila.

Už v lepší náladě jsme se vydaly do třídy.

V půlce hodiny mi napsal Tinus.

Co po mě chce?Je naprosto jasné že si se mnou chce promluvit.Ale já si nejsem jistá jestli to s ním chci řešit.

Ale jo chci.Chci aby mezi námi bylo všechno zase jako dřív, protože mi zatraceně chybí.Dneska ráno, když jsem ho viděla jsem měla takovou neskutečnou chuť ho políbit.

Přihlásila jsem se jestli mužů na záchod.Naštěstí učitelka neměla problém a pustila mě.

Zanedlouho už jsem stála u mé skříňky a čelila zoufalému Tinusovi.

,,Theo...já vím že jsem to všechno podělal.Měl jsem ti to říct už dávno al-" Nenechala jsem ho domluvit.

,,No to teda měl!Víš jak moc mě to zasáhlo?Víš jak to bolí?Víš jak moc mě bolí myšlenka, že tě půl roku neuvidím?" Rozhodila jsem kolem sebe rukama a na hlasitosti jsem taky nešetřila.Byloi úplně někde, že je hodina.

,,A víš jak je mě?Jak jsem se asi cítil když mi to došlo?Vždyť jsem na tom úplně stejně!" Řekl a zoufale si promnul obličej.

,,Proč jsi mi to prostě neřekl dřív?" Zeptala jsem se už normálním hlasem a potopila se do jeho čokoládek.

,,Nemohl jsem.Byla jsi tak hrozně šťastná, že jsem ti prostě nedokázala tímhle ublížit.Ani nevíš jak moc mě to bolí.A bolí to ještě víc, když mě takhlr ignoruješ" Řekl smutně a já nebyla schopná slova.Panebože já jsdm úplná kráva.Vždyť on na tom bude úplně stejně jako já, tak proč tak vyvádím bože?

Mlčky jsme si koukali do očí.Nikdo nic neříkal.Ticjo jako v hrobě a já se utápěla v jeho čokoládovém nebi, které postrádalo žhavé jiskřičky.Dlouho jsem to nevydržela a po lících mo začaly téct slzy.

Hned jak to Martinus zpozoroval, rozpřáhl náruč a já mu do ní bezmyšenkovitě vletěla.

,,Miluju tě " Zašeptal a dal mi pusu do vlasů.Usmála jsem se a víc zavrtala nos do jeho mikiny.Chtěla jsem si užít tu vůni.

,,Miluju tě " Zamumalala jsem mu do hrudi.

Nevím jestli to zvládneme.Ale musíme si věřit.

-----------
Helloo here is Maggie again💋
Tak co myslíte?Zvládnou to?
Jinakse se už pomalu, ale jistě blížíme ke konci knížky 💘
Byeeee