Forever is a long time [Marcus and Martinus]

25.kapitola

,,Martinusi já...." řekla jsem ale nebyla schopná to dokončit.

Martinus se na mě díval naprosto zoufale a já viděla jak se mu oči pomalu plní slzami.Ne ne, jenom to ne, nechci aby plakal.To by bolelo snad ještě víc.

,,Martinusi víš jak mi teď je?Tajil si přede mnou takovouhle důležitou informaci já nevím jak dlouho!A prostě...potřebuju to všechno vstřebat.Můžeš mě teď prosím nechat o samotě?" řekla jsem a podívala se na něj s prosíkem v očích.

Neměla jsem náladu na jeho přítomnost.Jo já vím je to divný, protože za chvíli odjíždí, ale já si to prostě všechno musím promyslet.

,,Dobře." Řekl a už jsem myslela že odejde, ale on jen přešel těch pár kroků a klekl si přede mně na zem.Vzal moje ruce do těch svých a zadíval se mi hluboko do očí.

Tohle dělá hodně často, když něco myslí smrtelně vážně a nebo je to důležité.Upřímně dneska už by mě asi nic nepřekvapilo.

,,Ale pamatuj si, že te miluju.Víc než cokoli na světě.Ano?" Řekl a koutky úst se mu mírně zvedly, stejně jako mě.

,,Já tebe taky, ani nevíš jak moc" Šeptla jsem a opřela naše čela o sebe.

Čekala jsem že Tinus spojí naše rty, ale on jen zanechal malý polibek a mém nose a bezeslova odešel.Asi se bál, abych na něj nevyjela.Trotlík.

Hlasitě jsem vydechla a zabořila hlavu do polštáře.

On odjede na tour.Nechá mě tu.Půl roku.Půl roku s výjimkou třeba toho až budou mít koncert někde poblíž, neuvidím jeho zářivý úsměv, čokoládky a jiskřičmi, vypadající jako nebe s tisíce hvězdami.Nebudu se moct přehrabovat v jeho bloďatých vláscích a nebudu si moct přivlastnit jeho teplé měkké rty.Nebudu tady mít jeho teplou a bezpečnou náruč, která mě vždycky tak  uklidní.Prostě tu nebudu mít Martinuse Gunnarsena.A to bolí.A hodně.

Slzy si samy našly cestu ven z mých očí a smáčely můj polštář.

Nesnáším to.Nesnáším všechno.Nesnáším když musíme být s Martinusem takhle daleko a dlouho od sebe.Jasně že mu to hrozně přeju.Vždyť on i Marcus pro hudbu žijí a za nic na světě by jí nevyměnili, ale je to prostě hrozně stresující.

Nevím jestli to zvládnu.Nevím jestli půl roku vydržím bez Martinuse.Ne počkat já zo vím.Ne nevydržím.

Sakra já toho kluka potřebuju jako sůl.Nevydržím bez něj ani jeden víkend a teď půl roku?!

Sakra na tohle jsem nebyla připravená.To se prostě nedělá, mi to říct jen týden před tím!Ještě k tomu když je to takhle důležité!

Byla jsem zklamaná a naštvaná.Z Miriam, Ellen, Alexandera, Marcuse a i Martinuse.Oni všichni to věděli a nic mi neřekli.

Vím že to dělali pro moje dobro, ale...takhle to prostě nejde!

Nakonec jsem celá vyčerpaná a zoufalá usla.

###

Ráno jsem se probudila naprosto dezorientovaná.Hned první věc co mě zarazila byla moje řasenka na polštáři a to že jsem na sobě pořád měla oblečení ze včerejška.

A najednou mi to všechno docvkalo a čerstvé rány se zase otevřely.Zase mi v hlavě začaly proudit myšlenky Co, jak, kdy, kdyby.

Zvedla jsemse z postele a radši se ani nedivila do zrcadla.Svlékla jsem se a pustila na sebe horkou vodu.

Bohužel ani vařící kapičky nedokázaly uklidnit mojí mysl a tak jsem po několika minutách vylezla a začala se připravovat do školy.

Do té ohavnosti jménem škola, se mi extra nechtělo.Nechtěla jsem je všechny vidět.

Dnešní outfit jsem sladila do černé barvy, protože se to prostě hodilo k mé aktuální náladě.

V kuchyni jsem si vzala jabko, nazula si Vansky a s tichým rozloučením se vydala do školy.To bude ještě den.

————————
Hello here is Maggie😘
No to teda bude Theo😂
Tak co myslíte že se stane?🙈
Byeee💋