Hraničářův učeň: Nová doba, nová generace

1 - Nečekané překvapení

Je to pár měsíců po tom, co se Halt vydal do bitvy s Morgarathem a po těch dlouhých a namáhavých měsících se konečně vrací domů. Byl by doma mnohem dřív, ale potkala ho nečekaná událost. Ale teď už na svém věrném hraničářském koni Abelardovi jede vstříc domovu. Ale na Abelardovi nejede sám. V náručí drží malé bezbranné miminko. To miminko se jmenuje Will. Halt ho vzal s sebou poté, co otce zabili ve válce a matku zloději. Teď míří s Willem na hrad Redmont, kde baron Arald zařídil opatrovnu pro děti, jejichž rodiče zahynuli ve službách barona. Potom co se s Willem rozloučil zamířil do své chaty v lese. Žil tam se svou ženou Lady Paulinou. Neviděl jí skoro tři měsíce a tak se nemohl dočkat až ji opět obejme. Když dorazil před chatu, všiml si, že tam stojí tři koně, první Pauliny a další dva neznal. Neuvěřitelně rychle, ale zcela neslyšně vběhl do chatky se saxonským nožem v ruce. Rychle se rozhlédl, ale nikoho neviděl, až po chvíli si všiml pootevřených dveří do ložnice. Vtrhl tam s obavami, co se děje. Nikdy v životě tak strašný pocit necítil, bylo to jakoby někdo sevřel jeho srdce do ledových rukou a pak s ním začal lomcovat sem a tam, skoro měl pocit, že za chvíli mu vyrazí z hrudi ven. Jenže opak byl pravdou. Srdce se mu sice sevřelo, ale štěstím, takový pocit zažil jen jednou, když Paulinu požádal o ruku a ona řekla ano, jenže ani tehdy ten pocit nebyl tak intenzivní. Paulina ležela na posteli a v náručí k sobě tiskla malý uzlíček. Byl tak malý, že kdyby nebyl hraničář, tak ho snad přehlídne. Myslel to jako žert, jenže Halt vždy rozumněl jen suchému humoru a když si to teď uvědomil, jak to vyznělo, radši rychle zapomněl na špatné přirovnání. Vždyť to malé bezbranné stvoření bylo jeho, bylo to jeho jediné dítě a on si teď svatosvatě slíbil, že ho bude ochraňovat jako oko v hlavě. Bylo by asi divné kdyby to neudělal.
Po několika minutách si uvědomil, že stále stojí ve dveřích a jen kouká na dvě nejdůležitější osoby v jeho životě, kdyby se neuměl tak skvěle ovládat, tak by se snad i rozplakal. Konečně se vzpamatoval a vyšel ze dveří k posteli. Ještě než k ní došel zahlédl v rohu dvě sedící osoby, hned pochopil, že to je porodní bába se svou asistentkou, ale o to se teď nestaral. Když došel k posteli a klekl si vedle ní, podíval se na Paulinu a ona zase na něj. V jeho očích, jak si všimla, byla radost. To samé viděl i on u ní, ovšem zračilo se tam i vyčerpání, ale i přes něj ta radost byla větší. Něžně ji políbil na ústa a ona jeho polibek dychtivě opětovala. Konečně byl schopen slova:,,Jak se jmenuje."
Paulině se najednou objevil na tváři široký úsměv, Halt ten úsměv miloval.
,,Jmenuje se Livin."
,,Livin?" I na Haltově tváři se teď objevil jindy nevídatelný úsměv.,,To je nádherné jméno, Liv." Jen co to dořekl, tak Livin otevřela oči. Byly průzračně modré a viděl v nich krásné, lesklé a malé hvězdičky, chvílemi vypadaly jako denní obloha posetá hvězdami a po chvíli se to změnilo na rozbouřené průzračné moře.
,,Bude z ní hraničářka."
Než si uvědomil, že to řekl nahlas, tak na něho Paulina upřela oči.
,,Tak to teda ne, bude diplomatka."
,,Ne, ne, ne. Hraničářka a hotovo."
,,Tak ať se rozhodne sama. Ty jí budeš učit to svoje a já zase moje. Potom uvidíme, co se jí bude zamlouvat víc."
Halt poznal, že je debata u konce a nemá smysl se o tom dohadovat. Usmál se na ni jako nějaké dítě, které něco provedlo, ale i přesto se bude tvářit jako neviňátko.
Od té doby začal Halt, kdykoliv měl čas, zařizovat horní patro chaty na dětský pokojíček.

----------------------------------------------
Já vím taková kapitola o ničem a možná ta další bude víceméně taky, ale nějak ten začátek musíme prostě překousnout.