Hraničářův učeň: Nová doba, nová generace

5 - Gilan

Je to už přes půl roku po Sněmu. Uběhlo to jako voda, trénink, výchova, etiketa, diplomatické cesty, cesty za přáteli atd. atd. atd. Popravdě se divím, že mi z toho ještě nehráblo. Teď se zrovna chystáme na odjezd domů od strýčka Davida, tedy od sira Davida a lady Isabelle. Sir David mě učí společně se svým synem šermovat a nechci se chvástat, ale říkají, že mám talent. Jsem u nich moc ráda, protože si s jejich synem Gilanem rozumím. Chová se ke mě jako k mladší sestřičce a mě se to líbí. Rozloučili jsme se a s mámou vyrazili napřed, protože táta prý musí něco s Davidem probrat.

Táta večer domů nedorazil, ale máma tvrdí, že přijede hned zítra ráno. Tak jsem šla spát a jelikož táta není doma, můžu spát s mámou já.

Ráno jsem se probudila a máma vedle mě nebyla, tak sem vstala oblíkla se, učesala a rozeběhla se do kuchyně odkud jsem slyšela hlasy. No to mě podržte.
,,Ahoj myško. Hádej kdo s tebou teď bude bydlet."
,,Gilane." Rozeběhla jsem se a skočila mu do náruče.
,,Gilan teď bude mým učněm, můžete trénovat spolu, ale občas budeš s matkou na Redmontu a budeš se učit s ní, ano?"
,,Popravdě s tím nemám problém...ale jak to myslíš na Redmontu."
,,Víš beruško, já mám teď hodně práce a tatínek se musí věnovat Gilanovi, takže se na tu dobu, co bude Gilan v učení přesunu na Redmont. Bude to stejné, jako když Halt odjel na misi a my zůstaly spolu na Redmontu. Prostě se budeš učit chvíli s tátou a chvíli se mnou."
,,No tak jo."

Měsíce takhle plynuly, měsíce se proměnily v roky a já se toho učila víc a víc, alespoň že jsem měla Gilana. Jenže když byl pryč, já neměla nikoho kromě mámy pár dospělých přátel a učitele, spoustu učitelů. Netvrdím, že jsou špatní, mám je ráda a oni mají rádi mě, ale prostě to není ono. Na Redmontu je sice opatrovna a v ní děti mého věku, ale stejně na nějaké seznamování nemám čas. 
Zrovna běžím od táty, kde jsem střílela z luku. Zase jsem porazila Gilana. No to je jedno, prostě běžím v mé pláštěnce, protože jsem se nestačila převléct, a jen tak slyším hlasy které mě zdraví a některé, co volají, že mě shání Mauric. No tak jdu pozdě na hodinu tance, to je toho. Já přece nemůžu za to, že mi vymysleli naprosto nezvladatelný rozvrh. Po tanci mě čeká hodina etikety, základy diplomacie a jazyky. Zítra následuje právo, historie, a zeměpis. Díky diplomatickým cestám jsou pro mě některé věci lehčí, člověk se tam naučí zvyky, kulturu a jazyk. Už toho umím tolik, že se dívím, že je moje hlava stále na místě a vcelku. Konečně se blíží další Sněm už jsem tam nebyla asi tři roky. Vlastně jsem tam byla, když byl Gilan první rok učeň a pak už ne, vždycky jsem musela jet s mámou. Ale tentokrát ne, už ne. Gilan letos dostává svůj stříbrný list. Táta říká, že by mi ho Crowley klidně předal taky, prý jsem víc než schopná, ale táta řekl, že asi spadl z Kropera, to je jeho kůň. Tak se dohodli na předání až mi bude patnáct, s tím, že nedostanu léno, ale budu taková, co pojede tam kam řeknou. Trochu se bojím.

,,Liv, čekáme už jen na tebe."
,,Už jdu, Pretorie ke mě."
Vyrazili jsme brzo ráno. Sněm se letos koná v Aspinne, to je pět dní jízdy. Táta mi dovolil už hlídkovat. Ale po dvou nocích, kdy mě každou chvíli kontroloval jsem to vzdala a spala celou noc. Myslím, že se mu ulevilo.

,,Konečně jsme tady." Letos jsme dorazili na čas, takže tu byli už skoro všichni.
,,Livin!!"
,,Chasey!!" Rychle jsem sesedla a běžela do jeho náruče.
,,Teda, ty jsi nám vyrostla do krásy."
,,Chasey, je jí teprve deset."
,,No to už by sis měl dávat pozor na nápadníky. Gilane!!"
Všichni jsme se odebrali do tábora a postavili si stany. Konečně mám svůj, dalo mi to sice práci, ale vyplatilo se to.
,,Liv, jdeš na lov nebo má jít Gilan?"
,,To je dobré, půjdu."

Potichu jsem probíhala lesem a hledala nějaké stopy. Bylo jich tu sice požehnaně, ale já hledala spíš vysokou než králíky. Dostala jsem se až na nějaký palouček. Páslo se tam velké stádo laní ve středu s jelenem. Bylo mi až líto, že musím některou zabít. Pomalu a potichu jsme vytáhla šíp z toulce a zasadila do tětivy. Ještě jsme se chvíli kochala tou nádherou a pak rychle a bez přemýšlení zamířila a během sekundy vystřelila.