Hraničářův učeň: Nová doba, nová generace

9 - Vyzyvatel

Nastal den turnaje a před hradem už stály stany. Na východní straně se nacházely tribuny, které obklopovaly kolbiště.

Brzy ráno dorazila princezna Kasandra s Duncanem. Liv ani Kasandra nedbaly na vychování a padly si kolem krku. Neviděly se až nekřesťansky dlouho. Takže až do začátku turnaje se od sebe nehnuly ani na krok a pořád si povídaly.

Půl hodiny. Už jen půl hodiny. Livin seděla připravená v arkýřovém okně a hleděla na překrásnou zelenou oblast. Ohromně jí to slušelo. Na sobě měla červené hedvábné šaty s jemným závojovým pláštěm a kapucí, která prosvítala, takže byly lehce vidět její vlasy.
,,Jdeme Livin." Máma s tátou už stáli u dveří a čekali na ni.

Livin

Na tribuně jsem seděla vedle Kasandry. Spolu s rodiči a Duncanem jsme byli na samostatné plošině, nad kterou byla plochá střecha. To kvůli slunci. Po chvíli se k nám přidal i baron Fergus s manželkou a Erikem. Když jsem se na něj podívala, trochu sebou cukl, jakoby se probral z tranzu. Usmála jsem se a on mi ho s velkým nadšením oplatil. Usadil se o stupínek níž šikmo ode mě, takže jsem na něj měla dokonalý výhled. Nevím co to se mnou je, když je nablízku je pro mě těžší se ovládat. Jenže já jsem mistr po tátovi. Tomu jsem se musela chtě nechtě zasmát. No jo velký ego máme v rodině.

Zazněl zvuk trubky. To znamená úvodní řeč a potom konečně nějaká akce. Hlavní hlasatel začal: ,,Vítám vás na...bla bla bla bla."
Jo přesně tak. Na těchto akcích vždy zaslechnu jen prvních pár slov a pak, blik a konec.

Nastoupila první dvojice. Od teď až do oběda bude turnaj na kolbišti. Takže koně a takové ty dlouhé dřevěné tyčky. To mě moc nebaví. Ale po obědě budou kontaktní souboje a ty já docela ráda. Je tu, ale malý háček. Letos je mi patnáct let, tudíž když si mě vyžádají, musím sejít až dolů a nějak jim popřát štěstí - polibek (samozřejmě mě na ruku), darovat kapesník a podobné blbosti.

Tak je tu odpoledne, tudíž kontaktní souboj. Aaa já se snad nedočkavostí zblázním. První dvojice, druhá, třetí. Až do teď to bylo zajímavé, ale od nynějška se vyzývá. Na plac přišel rytíř v červených a šedých barvách a na štítu měl černého grifela. Snažila jsem se si vzpomenout čí to je znak a barvy, ale nešlo to. Rodiče taky vypadali, že přemýšlí, bohužel taky neúspěšně.
Postavil se před nás, doposudný šum hovoru utichl a všichni pozorně poslouchali. Rytíř se postavil do pozoru a promluvil.
,,Vaše výsosti, dovolte abych bojoval o ruku dámy." To byla jen klasická věta aby lidé věděli o co se bude bojovat.
V tu chvíli se zvedl král ,,A o jakou dámu se chcete ucházet?" Popravdě jsem moc neposlouchala a asi proto se mnou následující prohlášení tolik trhlo až jsem málem spadla ze židle.
,,Chci se ucházet o tu nejspanilejší dívku...Lady Livin DuLacyovou."

Erik

Cože?! No to snad ne, jak si to jako představuje. Nějakej neznámej, určitě starej páprda si dovoluje žádat o ruku mojí Livin. Teda není moje, ale jeho taky nebude. Cítil jsem jak ve mě vře krev. Musím něco udělat.
,,Výsosti dovolte abych bránil ruku lady Livin."
Jenže když jsem se na ní podíval, tak v jejích očích nebyl strach, ale naprostý klid. Usmála se a ukazovala mi abych se posadil. Vstala a pomalu okolo mě přešla na okraj tribuny.
,,Ehm, dovolte mi otázku, budete bojovat za sebe nebo za svého pána."
To je dobrá otázka, ale radši bych kdyby ani jedno.
,,Lady," sklonil se ,,jsem tu abych si získal Vaši náklonnost pro mého pána. O Vaší neskutečné kráse slýchají až za mořem a..."
,,To stačí." No autoritu si získat umí, to se jí musí nechat. ,,A kdo je váš pán."
,,To Vám bohužel říct nemohu."
,,Dobrá, pravidla jistě znáte." Otočila se na pořadatele. Ten ihned spustil.
,,Nějací dobrovolníci."
Nic proti němu, ale tohle byla blbá otázka. Hned jakmile to dořekl, vystřelily vzhůru ruce všech rytířů. Viděl jsem jak se Livin smutně usmála. Znovu se otočila na rytíře.
,,Zvolím vám soupeře, do hodiny vás informujeme kdo to bude. Budete mít hodinu na přípravu, pak začne souboj."
Otočila se a odešla, hned jí následovala princezna a Paulina.
Mé pocity byly různorodé: vztek, strach, smutek, nedočkavost, napětí a zvědavost. Zajímalo by mě, koho vybere. Nejraději bych bojoval za ní. Nechci aby si vzala nějakého tupého a namyšleného troubu.

Je to tady. Všichni jsou shromáždění a už se jen čeká na vybraného protivníka.
Zazněly fanfáry a na bojiště vstoupil vybraný. Byl zvláštní. Neměl žádný z úborů používaný k boji, ale černý, bavlněný oblek, plášť s kapucou a přes obličej masku. Nebyl nijak svalnatý, tedy alespoň z této dálky mi to tak přišlo. Spíš vypadal, že má takovou až ženskou postavu. Chudák už teď ho lituju.
Otočil jsem se s úmyslem zeptat se Livin, proč vybrala zrovna tohodle, ale její místo bylo prázdné.
,,Otče, kde je Livin?"
,,Prý se na to raději nechce dívat. Popravdě se jí nedivím." Při té druhé větě si povzdychl.

Styl boje se vyhlásil "poder todo". To znamená, že se může bojovat všemi technikami i zbraněmi.
Zazněla trubka a boj započal.

První zaútočil vyzyvatel, který udělal sek shora. Ihned po tomto výpadu bylo vidět, že je zkušený šermíř. Jenže vyvolený taky nebyl žádný nováček. Jedním plynulým pohybem jeho meč odrazil, jakoby to byl vzduch. Vyzyvatel byl zřejmě vyvedený z míry, ale přesto zachoval chladnou hlavu. Ale ačkoliv prováděl výpady promyšleně a bez chybičky, s jeho protivníkem to ani nehlo.

Já vlastně ani nevím komu fandím. Nejradši bych aby se probodli naráz. Jo to je ono. A nemyslete si, že jsem zlý. Pouze nechci aby si moje zlatovláska vzala nějakého panáka "neřeknu kdo jsem" z "to přece nemusíte vědět". Agrrr já tam prostě skočím, odrovnám je oba a bude klid. 

Už jsem se zvedal, když v tom vidím, jak se vyzyvatel napřahuje a spouští meč plnou silou dolů. Tak to je konec. Liv si veme nějakého nekňubu a já ani nebudu vědět koho a kam se odstěhuje.
Ale počkat...Páni, vyvolený se posunul lehce do strany, meč zachytil těsně nad zemí a párkrát ho obkroužil vlastním mečem. Tím dostal meč kolmo nad zem a špičkou boty ho vyrazil vyzyvateli z ruky. Meč se točil ve vzduchu a vyvolený ho jako nic chytil za zády rukou.

Dobře možná změním názor. Ten chlap má u mě můj respekt. Ahh co to žvatlám, nikdy.

Souboj pokračoval. Vyzyvatel během chvíle vytasil dýky. Vyvolený odhodil meče a zopakoval úkon. Vyzyvatel se na něho vrhl jako rozzuřená saň. Je vidět, že neumí prohrávat. Zkoušel vše. Bodal, sekal, ale s ním to nic neudělalo. Všem ranám se ladně vyhýbal nebo je bez jakékoliv námahy odrážel. Zřejmě se u toho nudil, ale přesto mu nic nechtěl udělat, bylo to vidět. Prostě mi vrtal hlavou. Proč si ho vybrala, proč mu nechtějí ublížit? Ahh, asi se z toho zbláznim.
Wow! Tak tohle jsem nečekal. Vyzyvatel už Vyvoleného asi štval, protože mu udělal řeznou ránu na rameni. Vyzyvatel upustil dýky, kdežto Vyvolený, ten je plynule a naráz hodil přesně doprostřed terčů, co stály na kraji arény.
Nemůžu si pomoct. Ať je to kdo chce, obdivuji ho. Ne, to je fuj Eriku, nesmíš.

Tak to vypadá, že bude ruční souboj. I když to zatím vypadá, že náš statečný Vyzyvatel chytá vzduch. Ne ne ne počkat, k něčemu se schyluje. Vyvolený udělal tři přemety vzad a přitom posledním sebral odhozený meč, ale proč se zase rozbíhá vpřed. No asi chtěl získat odstup, ale k čemu?
Celý areál je na nohách. Vyvolený se rozběhl, odrazil a díky natažené ruce Vyzyvatele se o ní opřel a nohama se mu obmotal okolo krku. Párkrát se nějak zvláštně obtočil a potom sebou švihl o zem, ale na poslední chvíli se pustil a postavil se jakoby stál celou dobu. Meč co sebral ze země, během vteřiny přiložil ke krku Vyzyvatele.

Doprostřed nakráčeli rozhodčí. Něco tam zkoumali a když se zvedli, tak jen mávali na hlasatele.
,,Dámy a pánové, vítězem se stává Vyvolený."
Dav začal jásat, opravdu nevím proč. Přeci tak, jako tak si bude muset vzít nějakýho troubu, co měl jen obrovský štěstí. Ahh co to plácám, byl výborný.

,,Můžete se prosím představit?" Teď jsem zbystřil. Jenže on jen místo odpovědi zavrtěl hlavou v záporu. Už jsem si povzdechl, když v tom poražený vykřikl.
,,Mám nárok znát jméno toho, jenž mi ukradl výhru!"
Cože, výhru?! On o ní mluví jako o věci. Taková drzost. Ale on jen zase zavrtěl hlavou. Stejně by mě zajímalo, proč nemluví. Opět smířený s realitou, že se nic nedozvím, jsem se opřel a o nic se nezajímal. Mou pozornost zaujal prudký pohyb muže, který doteď ležel na zemi. Vstal a chtěl strhnout vítězi kapucu, ale ten jakoby měl šestý smysl, se sehnul, tudíž mu ruka prolétla těsně nad hlavou. Potom mu onu ruku chytil a otočil si ji nad hlavou, tu ruku mu tím zkřivil, až zkuhral bolestí. Dobře mu tak. Jenže on se nevzdal. Tou druhou rukou, i přes tu bolest, strhl kapucu. Tím se nám naskytl pohled na dlouhé až zlatavé vlasy. Všichni zalapali po dechu. Kromě tří osob. Halta, Pauliny a princezny Kasandry.

Ta osoba byla Livin.