Hraničářův učeň: Nová doba, nová generace

2 - První krůčky

Bylo krásné dubnové počasí, příroda byla rozkvetlá a každé ráno byla na trávě rosa. Halt ani Paulina neměli co na práci. V Redmontu se nic nedělo a ani Crowley Halta nikam neposlal. Buď, to byl klid a nebo bral ohledy na to, že má malou dceru. Ani Paulina nikam nemusela, protože si postavila hlavu a vzala si volno, dokud Liv trochu nevyroste. Když byli na návštěvě na hradě u barona Aralda a jeho ženy lady Sandry, u kterých mimochodem tráví poslední dobou hodně času a to nejen u nich, tak slyšel služebnictvo a stráž, kteří zanli Paulinu už spoustu let, jak uzavírají sázky o to, kdy se Paulina vrátí do práce. Jelikož každý věděl, že je Paulina posedlá prací, nebyly to tedy nijak dlouhé časové úseky. Myslel si to každý kromě Halta a Sandry, ti jediní viděli to štěstí jaké pociťovala a nebo to bylo tím, že byla zvyklá řešit neustále nějaké problémy a to je u dětí nevyhnutelné. A i když je pravda, že spolu s Haltem doma moc dlouho nevydrželi, protože oba dva byli zvyklí cestovat a pořád něco dělat, každou chvíli někoho navštívili. Jednou dokonce vzal Halt Livin i na hraničářský sněm. Liv byly tehdy čtyři měsíce a každý si jí hned zamiloval.

Takže teď na Redmontu, kdy bylo Liv půl roku, hned jakmile vjeli na nádvoří se proti nim ze dveří vyřítila Sandra. Spatřila je hned, jak vyjeli z lesa a běžela jim naproti. Napřáhla ruce a brala si Liv k sobě. Paulina sesedla s pomocí Halta z koně a Liv Sandře podala. Liv se smíchem kopala nožičkama, natáhla ruce a Sandru objala.

O dva roky později

Odpolední slunce prozařovalo mezi stromy a osvětlovalo dvoupodlažní chatu, kde zrovna v tuto chvíli nikdo nebyl. Paulina a Halt vzali Liv na procházku do lesa a Halt jí ukazoval jednotlivé stopy zvířat. Jakmile Liv dosáhla dvou let, tak se rozhodli začít jí učit. Brali to od nejlehčích a nejzákladnější dovedností. Paulinina výuka byla jednodušší, protože se zkládala prozatím jen ze společenského chování, čtení a psaní. U Halta to kupodivu nebylo tak těžké, protože přeci jenom byla zázračné dítě neboli slovy Halta - "No jo, je po mě" - ale tak či onak, byla rychlá, hbitá, ohebná a maskování jí taky nešlo špatně. Samozřejmě jí nijak nepřetěžovali, vždyť to byla pořád jen tříletá holčička. V některých chvílích toho výcviku Halt litoval, Liv byla natolik šikovná, že když chtěla, tak se rodičům vytratila z očí a splynula s pozadím. I když to ani jeden z nich nedal najevo, ve chvílích, kdy se Liv ztratila, měla z toho Paulina ohromnou legraci a s pobaveným úšklebkem sledovala Halta v marných pokusech ji najít. A Halt byl na ni zase neuvěřitelně pyšný. Samozřejmě ve chvílích, kdy mu seskočila na ramena ze stromu, hrál naoko překvapeného (nebo možná ne) a hned potom ji začal honit po lese a ona se smíchem utíkala. Když už nemohla, běžela k chatě a schovala se mamince pod sukni. Tohle byly ty krásné a příjemné dny.

O rok později

Byl březen, začínaly rozkvétat louky a při východu slunce se leskly vody na kterých už nebyl ani kousek ledu. Všude byl slyšet zpěv ptáků, ale uprostřed lesa byly slyšet ostré nárazy železa o strom. Na mýtině před chatou stála malá čtyřletá dívka a vrhala nože, vedle opřený o strom s kapucí staženou dopředu aby vrhala stín do obličeje, seděl muž a s pyšným pohledem jí sledoval.

,,Výborně Liv." Ozvalo se ze skrytu kapuce.
,,Tati viděl jsi to, já trefila všechny." Děvčátko pískalo radostí a rychle se rozeběhlo a skočilo tatínkovi do napřažené náruče.
,,A letos už budu moci jet s tebou. Protože loni jsi říkal, že mě vezmeš na příští Sněm. A pokud vím máma má stejně práci, takže by jsem stejně trávila čas se Sandrou nebo s Mauricem."

Sandra učila Livin chování a etiketu. V podstatě to asi ani nebylo potřeba. Liv byla od přírody milá, zdvořilá a schopnost každého si získat jen úsměvem jí zůstal. Jenže byla hodná a poslušná, tudíž vždy poslechla, co se jí řeklo. Což je opravdu udivující, vezmeme-li v potaz, kdo je její otec. Liv prozatím zdědila chování, šarm a krásu po matce. Ale samozřejmě lehce ostře řezané rysy v obličeji měla po otci, jenže to jí na kráse spíše přidávalo, občas byla lehce hubatá, jenže v jejím věku to bylo velmi roztomilé. No a Mauric jí učil tanec a společenská pravidla. Popravdě už teď měla ladné a lehké pohyby, jako by se vůbec nedotýkala země. A i přes to, že měla Maurice ráda, ty hodiny moc nemusela. Nejradši trávila čas s baronem Araldem neboli podle jejího strýčkem Arem. Byl to její spiklenec. Vždycky když jí někdo hledal se schovala do skříňky v pracovním stolu. To víte byla drobounká a tak se tam vešla bez problémů.

,,Teda tobě nic neunikne." Zasmál se Halt. ,,Když tak hezky prosíš, tak proč ne."