Hraničářův učeň: Nová doba, nová generace

8 - Turnaj

Uběhlo pár měsíců od nepovedeného únosu. Louky byly rozkvetlé, ptáci zpívali v korunách stromů, potok tiše hučel a lidé od brzkého rána pracovali na polích. Všude byl klid a mír.
,,Ten loket výš." No teda skoro všude. Co se týče míru, toho bylo na rozdávání, ale klid by jste mohli hledat leda pod postelí. ,,Tak už si dáš pauzu nebo budeš trénovat dokud ten strom nebude ve dví?"
Livin se zatvářila provinile ,,Promiň tati. Já jen...chci být jako dřív. Vždyť ještě před pár měsíci jsem tohle zvládla poslepu."
Halt povytáhl jedno obočí ,,Zlatíčko, víš že tě unesli a mučili? Vzpomínáš si? V dokonalé formě jsi už dávno, tys toho jenom uměla vždycky víc."
Liv na něj nechápavě koukala a tak pokračoval ,,Řekni mi kolik hraničářů umí vystřelit tři šípy naráz a každým se trefit, tam kam si s ním míříš? No? Kolik z nich se trefí noži poslepu? Tvé bojové techniky a mohl bych pokračovat v dlouhém seznamu. Prostě ti chci říct, že jsi lepší než my ostatní. Kdybys nebyla tak hodná, byla bys nejlepší zabiják." Tomuhle se musel chtě nechtě uchechtnout. ,,Prostě si toho na sebe bereš moc."
Liv odhodila nože a běžela ho obejmout.
,,No a teď bysme měli jít za tvojí matkou, kvůli tomu turnaji." Sebrali se a odešli na Redmont.

Livin stála před zrcadlem v meruňkových šatech se spuštěnými ramínky. Byly prošívané stříbrnou nití a na prsou stažené do uzlíku.
,,No a tady bych to zapošila. Jo a na krk dáme ten perlový náhrdelník, co říkáš? Livin?"
,,Co?"
,,Aha, tak nic."
,,Hmm."
,,Na co teda myslíš?"
,,Vůbec na nic...vlastně jen jestli nebudou vidět ty jizvy?" zeptala se trochu ztrápeně.
,,Neboj, to už jsem vymyslela. Vezmeš si ten šál, co jsi dostala od lady Isabelle." Zašla vedle do místnosti a přinesla hedvábný šál ve stínované oranžové barvě. ,,Tak vidíš, sluší ti to, jako vždycky." A vlepila jí pusu na líčko. ,,Zítra vyrážíme v deset, tak buď připravená."
Vyšly z Paulinina pokoje a pokračovaly chodbou dolů.

,,Horáci!! Nech Willa na pokoji!! No tak." Alyss a Jenny křičely na Horáce a běžely za nimi. Will bral schody po dvou a díky své drobné postavě se mrštně vyhýbal kolemjdoucím, kdežto Horác do všech vrážel. Právě zahýbali za roh, když se z druhé strany vynořily postavy Pauliny a Livin. Samozřejmě srážka byla tentokrát nevyhnutelná. Will vrazil do Livin a Horác do Pauliny. Svalili se na zem jako pytle brambor. První se probral Will.
,,Proboha lady Paulino, my se omlouváme, my jsme..." Jenže ho přerušila Livin, která se stále držela za hlavu.
,,Nic se neděje, byla to nehoda." Až teď si Will všiml do koho vlastně narazil a nemohl tomu uvěřit. Opravdu před ním právě teď seděla ta nejkrásnější dívka na světě. To už dorazila i děvčata.
,,Kluci, vy se jednou zabijete." Nadávala Jenny, ale Alyss si všimla, kdo seděl na zemi. Přiběhla k Paulině a začala ji zvedat.
,,Pane bože lady Paulino, jste v pořádku?" Starala se a pomáhala jí na nohy.
,,Ano jsme, děkuji ti Alyss." Usmála se. Alyss znala velmi dobře, protože k ní chtěla jít do učení a to se rychle blížilo. Pomalu se ze země zvedali i ostatní. Will chtěl pomoct Liv, ale Horác ho odstrčil a pomohl jí sám. Koukal na ni s otevřenou pusou a přihlouplým výrazem.
,,A vidíš Alyss, jdeš vlastně jako na zavolanou. Příští měsíc budu řešit mírovou smlouvu s Celtikou, tak jsem ti chtěla nabídnout účast, aby jsi věděla, co se budeš učit, když budeš chtít."
,,Samozřejmě, že ano má paní, děkuji." Její odpověď byla tak vznešená, že nad tím Will žasl. Alyss měla talent to věděl, ale stejně ho to vždy uchvátilo.
,,Mimochodem ráda bych ti představila svou dceru Livin. Myslím, že ti občas bude moci pomoct." Liv lehce sklonila hlavu, jak se slušelo.
Tohle oznámení vyrazilo dech všem. Všichni slyšeli příběh o dívce s plavými vlasy, andělskou tváří a kouzelnýma očima, ale netušili, že jde o dceru Pauliny. Konečně se probrali a uvědomili si, že na ni zírají. ,,Tak já myslím, že bychom měli jít. Přeji krásný zbytek dne." Odešla následována Livin. Ta ještě věnovala jeden zářivý úsměv Willovi a Alyss.