Život mezi upířími kluky (DOKONČENO)

1. kapitola

Šla jsem z pohřbu svích rodičů.

Nebylo nic co by mě činilo šťastnou. Jenom smutek, tma a strach co se mnou bude dál. Došla jsem domů, zabouchla jsem za sebou dveře a zhroutila se nazem. Byla jsem sama. Neměla jsem žádné příbuzné. Bylo mi sice 17 ale nemohla jsem žít sama. Nezvládla bych to.

Uběhly tři dny a já byla na pokraji svých sil. Dům byl moc velký na to abych se o něj starala sama.

,,Crrrrrrr!!!"

,,Jo už  běžím!!!"

Rozběhla jsem se po schodech dolů a otevřela dveře. Stál za nimi pošťák.

,,Sofie Lee?"

Kývla jsem hlavou a pošťák z tažky vytáhl obálku. Jak mile jsem si obálku vzala otočil se a odešel. Co to sakra mohlo být. ,,Že bych něco podědila???" Šla jsem do kuchyně s upřeným pohledem na obálku. Posadila jsem se na nejbližší židli a začala rozškubávat obálku.

,,Milá  Sofie lee,

Doslechli jsme se o umrtí vašich rodičů, proto jsme se rozhodli že by jsme vám zde v  Seathinu nabídli nový domov. V případe že by jste souhlasila přesně den po obdržení tohoto dopisu vás vyzvedneme.

Rodina  Levisovích. "

Sebrat se a odjet? Je to řešení? Vím že to tu nezvládám ale bylo by správné odsud odjet? Podívala jsem se po kuchyni. Sama tu dlouho nepřežiji, navíc nemám žádnou práci. Rozhodla jsem se že si to nechám nejprve projít hlavou.

Za hodinu měl přijet můj odvoz. Balila jsem si věci a smířila se s tím že už to tu nikdy neuvidím. Nemohla jsem tu zůstat. Ten dům byl až moc velký na to aby v něm žila jenom jedna osoba. Vzala jsem si s sebou nějaké oblečení, hygienu, fotografii svých rodičů, mobil a šitíčko, abych se kdyžtak zabavila. Zašla jsem ještě do koupelny abych se učesala. Když jsem se učesala sešla jsem dolů abych otevřela člověku přede dveřmi. Stál tam docela vysoký kluk, měl asi tak 18. Měl černé vlasy a modré oči. Měl velmi bledou pleť a tak jsem usoudila že asi v létě nechodí moc na sluníčko, hotový emo.

,,Jsi Sofie Lee?''

,,Ano.''

,,Já jsem Jay Levis.''

Podíval se na můj kufr a řekl.

,,Vydím že si se rozhodla odjet.''

Kývla jsem mu na souhlas.

,,Pujč mi to, odnesu to k autu.''

Dala jsem mu kufr a Jay si ho vzal pod paži jako by nic nevážil. Otočil se k nádhernému černému autu, a mě spadla čelist. Myslela jsem že to bude skromná rodina ale to auto bylo skoro limuzína. Zavřela jsem za sebou dveře a zamknula je. Když jsem došla k ,,autu'' Jay mi otevřel dveře a řekl.

,,Až po tobě.''

Nasedla jsem do auta a připásala se. Ve předu už nějaký řidič byl. Postarší muž. Jay si sedl vedle mě a rozjeli jsme se. Jedna otázka mě nedala a tak jsem se Jaye zeptala.

,,Jak jste se o mě dozvěděl?''

Jay se na mě s unuděným výrazem podíval a řekl.

,,Koukni já o tobě nevím skoro nic, to náš táta nás ukecal k tomu aby jsme tě u nás ubytovali.''

,,Takže o mě něco ví jenom váš otec?''

Jay se trochu zamračil.

,,Jo ale on s námi nežije, je v Londýně a nejspíš tvoje rodiče znal. Nebo chtěl aby si umřela.''

Vytřeštila jsem oči.

,,Jak to myslíte?''

Jay se plácl do čela a řekl.

,,Prosímtě tykej mi. A to jsem ti říkat neměl takže si toho nevšímej.''

Nervózně jsem mu odpověděla.

,,No...tak dobře.''

Jeli jsme asi 10 minut v tichosti, když Jay konečně promluvil.

,,Proč si se rozhodla odejít z domova?''

Podívala jsem se na něj. Přímo do jeho modrých očí.

,,Nemohla jsem tam dále zůstat. Dříve nebo později bych o ten dům stejně přišla.''

,,Aha...už jsme tady.''

Vystoupila jsem z auta a dívala se na černé obrovské sídlo. Auto za mnou odjelo a já s Jayem  jsme se rozešli k domu. Když jsme vyšli mohutné schody otevřel mi Jay dveře. Vešla jsem dovnitř. Vypadalo to jako bych byla uvnitř nějakého zámku. Uslyšela jsem jak Jay zavřel dveře a zamčel je. V tu chvíli jsem dostala trochu strach. Ukázal mi rukou směr kudy půjdeme a já se znova dala do pochodu.

Šli jsme dlouhou chodbou. Na konci byli obrovské dveře. Jay je otevřel a vešli jsme dovnitř. Byl to tak obrovský pokoj zbarvený do fialové a tu jsem přímo milovala.

,,Tady bude tvůj pokoj.''

Řekl Jay a dal na zem můj kufr. Jenom jsem mu na to kývla.

,,Za půl hodiny se sejdeme v odpočinkové místnosti ok?''

,,Dobře ale kudy se tam jde?''

Jay si povzdychl a dal se do popisování trasy.

,,Na konec chodby a pak vlevo....teda ne vpravo...''

,,Jasně nějak tam trefím.''

Jay na to jenom kývl a poznala jsem že je mi za to vděčný. Šlo vidět že je to tu tak velké že se mu to všechno plete. Otočil se k odchodu. Když za sebou zabouchl dveře sedla jsem si na postel a začala přemýšlet nad tím co mi řekl v autě a nad tímto místem. A ještě jsem se nemohla zbavit pocitu že už se nikdy nevrátím do svého pravého domova kde jsem vyrůstala od té doby co jsem se narodila.

Za tu půl hodinu jsem se jenom trochu učesala a převlékla pak jsem otevřela dveře a vydala se napříč bludišti které už na mě čekalo.

Ahojte lidi tak tady máte náhradu za pozastavenou selekci. Doufám že se vám tento noý příběh bude líbit a zatím ahojte ;D.