Život mezi upířími kluky (DOKONČENO)

4. kapitola

Zbytek dne jsme se bavili o...no vpodstatě o mě, aby byli kluci připravení na cokoliv. Když jsem se podívala na mobil bylo 23:41.

,,Páni to je hodin, už bych měla jít spát."

Ale Eddie se jenom ještě víc usmál a řekl.

,,Vždyť jsi se vzbudila okolo 3. odpoledne."

Jay Eddieho odpověď o trochu víc ujasnil.

,,Měla by ses nám přispůsobit, když tu s námi teď žiješ."

Eddie mu na to jenom vesele kýval.

,,Aha...tak dobře. Můžu se zeptat, Jayi říkal si že má Eddie vadu jakou?"

Jay ukázal Eddiemu aby šel pryč, Eddie mu ale z prvu odporoval.

,,Jayi to je nefér chci to vědět taky."

Jay se na něj podíval přímím a bodajícím pohledem a Eddie už nic nenamítal a odešel.

,,Eddie má problím s vyjadřováním emocí. Nedokáže rozlišit jaká emoce se do dané situace hodí, takže nejčastěji používá veselé emoce."

,,Proč se to Eddie nemůže dozvědět?"

,,Naposledy když se to dozvěděl dostal záchvat vzteku, doslova se zbláznil. Musela se mu odebrat pamět aby se to zlepšilo. Je to sice už 10 let ale myslíme si že by se to mohlo stát znova. Proto mu to prosím neříkej."

Pokývala jsem hlavou. Bylo mi docela Eddieho líto.

,,Už jste zkončili debatu?''

Prudce jsem se otočila. Stál za mnou Eddie. Jay se ho hned zeptal.

,,Slyšel jsi něco?''

Eddie se usmál a zakroutil hlavou ,jakože nic neslyšel.

Povídali jsme si ještě asi 20 minut když jsem se rozhodla že půjdu do svého pokoje.

,,Kluci, půjdu k sobě do pokoje.''

Kluci na to kývli a rozešli se do svých pokojů, až na Eddieho. Ten ke mě došel a zeptal se.

,,Chceš doprovodit do pokoje.''

Cestu už jsem jakž takž znala, a tak jsem mu odpověděla následovně.

,,Ne díky. Zvládnu to.''

Eddie se na mě podíval přímím pohledem a usmál se od ucha k uchu.

,,Já se tě ale neptal jestli chceš.''

Dostala jsem strach. Chytil mě za ruku s táhl mě do nějaké náhodné chodby.

,,Eddie, kam to jdeme?''

Eddie mi neodpověděl. Když jsme zahli za roh, natiskl mě na stěnu a začal se ptát.

,,Co ti Jay řekl. Řekni mi to.''

Chtěl vědět co vím já.

,,Eddie já ti to říct nemůžu, Jay...''

Přerušil mě tím že praštil pěstí do zdi. Chvíli se díval smutně na zem a pak se podíval na mě a usmál se.

,,Můžeš mi to říct, nikomu to nepovím.''

Řekl to dosti děsivě.

,,E...Eddie já ti to říct nemohu.''

Eddie se sice smál, ale ujela mu jedna slza. Nevěděl jestli se má smát, být naštvaný nebo smutný. Nejspíš mu došla trpělivost a řekl.

,,Nepustím tě....dokud mi to neřekneš.''

Řekl to jako by to nebyl on. Jakmile to dořekl, chytil mě za krk a trochu stiskl. Začala jsem se pomalu dusit.

,,E...ddie....prosím...pus...ť...mě.''

Dostala jsem ze sebe, ale Eddie stisk nepovolil a řekl.

,,Ne ne, my přece nechceme podvádět.''

Pomalu jsem zavítala oči a dívala se na jeho oči a ďábelský úsměv.

,,Eddie.''

Řekl někdo za Eddiem. Konečně mě Eddie pustil. Neudržela jsem se na nohách a spadla na zem, kde jsem se pokoušela chytit dech.

,,Něco jsme si řekli ohledně chování k Sofii.''

Za Eddiem stál Jay. Došel až ke mě a sklonil hlavu, aby se mi podíval do tváře. Pak mě vzal do náruče a řekl.

,,Odnesu ji do pokoje. Ty jdi do toho svého, Eddie.''

Eddie se otočil a odešel. Jay mě nesl chodbou a zeptal se mě.

,,Co se stalo?''

Při tom se neustále díval do chodby.

,,Chtěl vědět o čem jsme se bavili.''

Jay se zastavil, a s neustálým pohledem do chodby se mě zeptal.

,,A dozvěděl se to?''

,,Ne.''

Zase se rozešel.

,,To je dobře.''

Došli jsem až k mému pokoji když mi Jay řekl.

,,Zavři oči.''

Poslechla jsem ho a až řekl...

,,Už je můžeš otevřít.''

Otevřela jsem je a najednou jsem byla ve svém pokoji na posteli a Jay seděl vedle postele a koukal se na mě, jako by si mě prohlížel. Jay řekl něco čemu jsem nerozuměla.

,,Čím to je.''

Podívala jsem se mu přímo do očí a zeptala se.

,,Jak to myslíš.''

Neustále se na mě díval, jenom se o kousek přiblížil k posteli.

,,Něco mě k tobě přitahuje. Tak to myslím.''

Jak to myslel? Byl kousek ode mě.

,,Netuším jak to říct.''

Už byl jenom kousek od mého obličeje.

,,Je to jako něco co jsem dlouho necítil.''

To už jsem byla trochu vyděšená a začala jsem couvat na stěnu, ale Jaye to nezastavilo.

,,Když jsem tě viděl...''

Byla jsem téměř namáčknutá na stěnu.

,,...a ochutnal tvou sladkou krev.''

To už jsem byla nalepená na stěně a připravovala se na to že to bude bolet. Jenomže Jay se nesklonil ke krku, naopak vůbec nezměnil směr. Byla jsem uvězněná mezi Jayem a stěnou. Nebylo úniku.

Jay se natiskl svými rty na ty moje. Byla jsem v šoku. On mě políbil?!? Jakto? Proč? Věnoval mi lehký, dlouhý polibek. Pak se ode mě odtáhl a sedl si naproti mě.

,,Promiň mi to!!!''

Podívala jsem se zmateně na Jaye.

,,Já....já nechtěl!!!''

Přiblížila jsem se k němu abych ho uklidnila, ale on jenom odskočil.

,,Už....už ke mě radši nechoď.''

Řekl se skloněnou hlavou.

,,Jayi, nic se nestalo.''

Jenomže než jsem se na něj znova podívala, zmizel. Sklonila jsem hlavu. Zase jsem se zamyslela, a tentokrát, a to vím jistě, jsem přemýšlela o tom polibku.

Ahojte lidičky. Tak co? Překvapilo vás Jayovo chování? Nebo jste to čekali😨? Snad se vám to líbí a zatím ahojky 😁.

ŽsUK