Život mezi upířími kluky (DOKONČENO)

9. Kapitola

Týden utekl jako voda. Jay už byl v pořádku a já jsem se večrt procházela na zahradě plné nočních rozkvetlích květů. Šla jsem okolo růží když jsem si všimla altánku. Byl celý bílí a obrostlí břečťanem. Vešla jsme do jeho středu. Měl tu velký prostor. Podívala jsem se vzhůru kde byla skleněná střecha. Najednou se ale začala otevírat. Podívala jsem se k místu kudy jsem přišla stál tam Devin.

,,Na hvězdy se kouká lépe s otevřenou střechou.''

Něco mi vrtalo hlavou. Když jsou to doopravdy upíři proč už mě dávno nezabili?

,,Devine?''

Podíval se mi přímo do očí.

,,Je pravda že upíři svoji oběť i zabijí?''

Devin se na mě nechápavě podíval ale přikývl.

,,Tak proč ne já?''

Podivně se na mě zadíval. Udělal pár kroků ke mě a já covla o krok.

,,Fajn povím ti to."

Když tuto větu říkal zvíraznil každé slovo. Při tom se ďábelsky usmíval. Najednou se zjevil přímo u mého ucha a pošeptal mi do něj.

,,My jsme do tebe všichni zamilovaní."

Jakmile to dořekl olíznul mi ucho a já se zachvěla. Všichni? Oni mě milují? Proč? Kdy? Najednou mě z nenadání objal. Obětí jsem mu neopětovala, byla jsem ztuhlá. A najednou to přišlo...Devin se mi zakousl do masa na krku. Nejdřív jsem zaječela ale pak jsem se nezmohla ani na to abych křičela o pomoc. Byla jsem v pasti jediné co jsem dokázala bylo spadnout na zem, ale Devina můj pad na zem nepřesvědšil aby přestal a pokračoval.

Jay

Byl jsem v domě u okna. Díval jsem se do lesa. Neviděl jsem Sofii snad věčnost. Vím to jistě jsem do ní zamilovaný. Miluju ji, ale bude mi lásku opětovat? Najednou se ozval hlasitý výkřik svojí upíří rychlostí jsem se dostal až na zahradu od kud ten výkřik zazněl. Jenomže teď jsem nic neslyšel. Ozvala se malá rána šla z altánku. Podíval jsem se dovnitř. Byl tam Devin a někoho zrovna usmcoval. Tu polohu já dobře znám. Koho to ale zabíjí. Přišel jsem blíž a....

,,SOFIE!!!"

Zakřičel jsem na celé kolo. Devin se odtáhl od jejího krku. Podíval se na mě nejdřív zmateně ale pak se usmál. Doběhl jsem až k němu a dal mu pěstí.

,,CO TO DO PR*ELE DĚLÁŠ?"

Devin si mnul bolavé místo a v klidu mluvil.

,,Nemysli si že mě taky nedostala do kolen, musíme jí zabít než nás všechny úplně poblázní."

Vzal jsem Sofii do náruče a řekl Devinovi s vážným výrazem.

,,U mě už se stalo..."

Otočil jsem se a odešel se Sofií v náručí. Jen doufám že do ní Devin nevpustil moc jedu.

Devin

Jay mě nechápe. Nemůže s ní být. Je to proti biologii. Doufám že jsem do ní dal dostatek jedu na to aby zemřela. Neříkám že se mi nelíbila, je překrásná, ale já jsem upír a oni taky a já nechci aby jsme se jí oddali.

Jay

Položil jsem Sofii jemně do postele. Podíval jsem se na její ránu a uviděl jsem něco co jsem nechtěl. Rána se začala zbarvovat do černá a Sofie se začala docela hodné potit.

,,Ona umírá?''

Ozval se za mnou Eddie. Podíval jsem se na něj a i na Devina stojícího u Eddieho.

,,Parchante.''

Řekl jsem tiše na Devina. Přisál jsem se na Sofiin krk a začal jsem jí z rány vysávat jed.

Vyplivnul jsem hořkou a štípavou látku na podlahu a zase začal nasávat.

Sofie

Netuším co se stalo. Všude byla tma. Nemohla jsem se hnout a najednou jsem uviděla sama sebe jako bych spala. Viděla jsem taky Jaye, Devina a Eddieho. Devin a Eddie stáli v rohu a pozorovali Jaye. Co mi to dělal? Něco vyplivnul a jako by se mi zakousl do krku.

Ta látka kterou vyplivnul byla černá. Teď mi to došlo. Jay mě nekousal ale sál mě z krku tu neznámou látku. Cítila jsem jak mi teče slza po tváři, a viděla jsem že mému já na posteli teče taky.

,,Notak....NOTAK!!!! Sofie prober se.''

Já...já jsem mrtvá....

,,Jayi vzdej to už jí nejde pomoci.''

Řekl Devin s kameným výrazem.

Jay

Rozbrečel jsem se. Po obličeji mi tekla jedna slza za druhou. Položil jsem hlavu na její hruď a snažil se zachytit alespoň malí tlukot srdce.

Ahojte lidi. Vy mě asi zabijete. Kapitola vyjde pozdě a ještě nám tu Sofie umře. No možná si to rozmyslím.