My savior || •larry stylinson

two.

Sluneční paprsky, které mi nepříjemně svítily do obličeje, zapříčinily mé probuzení. Pěstmi jsem si protřel oči a protáhl si své ztuhlé bolavé svaly. Lavička nepatří zrovna k nejpohodlnějším místům ke spánku. Prsty jsem si prohrábl vlasy a s povzdechem se postavil.

Co teď? To byla jediná otázka, která trápila mou hlavu.

Rozhlédl jsem se okolo sebe, až mé oči zůstaly na svazku papírů v koši. Bez ostychu jsem se k němu vydal a noviny z koše vyndal. Třeba tam budou nějaké nabídky k práci.

Opět jsem se posadil na lavičku a noviny otevřel. Různě jsem jima listoval, až jsem konečně našel to, co jsem hledal. Dvě stránky plné nabídek brigád. Očima jsem přeskakoval z jedné na druhou, žádná mě ale nezaujala. Uklízeče nebo prodavače rozhodně dělat nechci.

Nakonec mě přece jen ale zaujala jedna nabídka v nějakém podniku. Nebylo tam sice přesně napsané co bych měl dělat, ale nepotřebuju k tomu vzdělání ani to není nijak náročné a dost si vydělám.
Ihned jsem si zjistil adresu a rozhodl se, že tam zajdu jakmile otevřou. To znamená, že ve 3.

Noviny jsem tedy odložil na lavičku vedle sebe a pohodlně se usadil. Nějakou dobu si tady totiž posedím. Očima jsem zkoumal každičký detail parku, až můj pohled padl na nějakého muže procházejícího okolo mě. Zaujal mě hned na první pohled a já z něj nemohl spustit oči. Delší lehce se vlnící kaštanově hnědé vlasy, které měl vyčesané nahoru a každou chvíli si je kvůli větru upravoval, mě přivedly do úžasu. Svýma smaragdově zelenýma očima, které na tu dálku svítily až ke mě, mě téměř propaloval pohledem. Na tváři měl neutrální výraz, když si ale všiml, že ho pozoruju, tak lehce zvedl jeden koutek jeho úst a pokračoval dál v cestě.
Když byl ke mě zády, tak jsem si prohlédl jeho outfit. Musel jsem se pousmát nad výběrem jeho oblečení, protože bylo vážně originální. Hořčicově žluté volnější kalhoty. Elegantní červná košile s květinkama a přes to přehozený dlouhý elegantní kabát a na nohou elegantní černé boty.
Opravdu mě svým stylem zaujal.
Neznám totiž nikoho, kdo by si toto oblékl.
Líbilo se mi to.

Když už nebyl v dosahu mých očí, tak jsem svůj pohled konečně obrátil jinde. Bože...

Čas se konečně blížil ke 3 hodině a já se tak zvedl z lavičky a vydal se do onoho podniku. Rozhodl jsem se jít se ještě trošku upravit na záchod do nedalekého obchodního centra. Vypadal jsem opravdu hrozně. Opláchl jsem si obličej a učesal jsem si vlasy. Převlékl jsem si triko a nastříkal se deodorantem. Ihned jsem vypadal o hodně líp.

,,Uhm, d-dobrý den, přišel jsem kvůli brigádě, o které jsem se dočetl v novinách" řeknu značně nervózně nějakému číšnikovi, která leštila skleničky za barem.

,,Oh, ahoj, tamhle ty dveře" řekl mile a hlavou kývl k nějakým dveřím, ke kteým jsem se s poděkovaním rozešel. Cestou jsem se rozhlížel všemožně okolo sebe. Zajímalo by mě na co tu jsou všechny ty tyče a věci kolem.
Nakonec jsem nad tím ale jen pokroutil hlavou a váhavě zaklepal na mohutné dřevěné dveře.

Po vyzvání jsem vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře.

,,Dobrý den, j-já jsem při-šel kvůli brigádě" zakoktám k muži před sebou. Seděl naproti mě v koženém křesle a musím říct, že vypadal celkem nebezpečně. To taky zapříčinilo, že jsem zůstal stát na místě a nešel k němu blíž.

,,Jistě, posaď se" řekne a já se tak rozejdu k židli na proti a posadím se. Ruce si dám do klína nervózně si začnou kousat ret.

,,Takže, já jsem Liam Payne a potřebuju od tebe vědět jméno a kolik je ti let" zaujatě si mě začne prohlížet.

,,Jmenuju se Louis Tomlinson a je mi č-čerstvě 18" zamumlám a stydlivě sklopím zrak, pod jeho pohledem. Musí na mě pořád tak koukat?

,,Výtečně" vydechne a postaví se. Hodím po něm nechápavý pohledem, ale zůstanu sedět.
,,Po fyzické i psychické stránce jsi zcela zdravý? Žádné problémy?" zeptá a já hned záporně odpovím. Jsem zcela zdravý.

,,Toť vše co potřebuju vědět. Víš vůbec co tahle práce obnáší?"

,,Uhm, n-ne" pokroutím hlavou.

,,Víš, tehle bar slouží k tomu, aby si zde ostatní, hlavně muži mohli oddychnout a zabavit se. Chlapci jako jsi ty, jsou zde proto, aby sloužili něco jako odreagování pro ostatní. Snad víš co tím myslím" řekne a já vyjukaně přikývnu.

,,Takže tohle je něco jako strip bar?" zeptám se se zatajeným dechem.

,,Ano, něco takového" přikvývne. ,,Akorat tady zákazníci můžou se zaměstnanci i spát. Ovšem sle jen pokud s tím souhlasí. Samozřejmě je zde možná práce jen, jak já říkám "na dívání se", která obsahuje možná tak osáhavání se" vysvětlí, když si všimne mého pohledu. Takže tím jako chce říct, že bych měl být u tyče a nechat se osáhavat od ostatních? To snad ne...

,,J-já-" začnu mluvit, on mě ale přeruší.

,,Tohle by byl tvůj nástupní plat, který by se postupem času samozřejmě zvýšil a pokud budeš chtít, mohl by jsi tady v jednom z bytů v horní části budovy bydlet" přisune ke mě papírek s číslem mého platu. Panebože tolik? To je dost na nějaké slušné oblečení, jídlo a popřípadě i bydlení, které mi tady bylo i nabídnuto. Ale stojí mi to vůbec za to?
V životě mě nikdo nikdy neviděl nahého a teď by na mě koukalo tolik lidí.
Ale mám na výběr? Opravdu nechci další noc strávit v parku.

,,Takže, bereš to?"

.
.
.
Heyy beans!💚

Nová část na víkend, snad se vám líbila. ❤️

Přeju hezký pohodový víkend bez případných kocovin! 🤣

Have a nice day~

Veronica.