My savior || •larry stylinson

nine.

,,A nepříjde ti to, no já nevím, trochu divné?" obrátím se na Nialla zamračeně. ,,U baru jsem měl být jen výjmečně a být hlavně u tyče, tam jsem byl ale jen jednou" dodám zamyšleně.

,,Taky mi to příjde trochu divné, asi má k tomu Liam ale důvod. Měl by jsi být ale rád ne?" zeptá se a já hned na souhlas přikývnu.

,,Jsem rád" samozřejmě, že jsem rád. Jaký normální člověk by nebyl rád? Neskutečně mě baví, být s Ninim za barem.
Baví mě míchat různé drinky a alespoň se pobavím s Niallem. Vždy si z hostů tajně děláme srandu a rozhodně se tady spolu nenudíme.
Stejně by mě ale zajímalo, proč po mě Liam nechce, abych byl u tyče. Ledaže... ledaže bych v tom byl nějak extra špatný. Co když mi to nešlo, tak jak jsem si myslel a proto jsem jen u baru?

Raději jsem nad svýma myšlenkama pokroutil hlavou a pokračoval ve skládání láhví na poličku.

,,Whiskey s ledem prosím" dolehne k mým uším nečekaně chraplavý hlas a já tak polekaně zvednu pohled. Lehce se pousměju při pohledu na Harryho oblečeného do vínového obleku, který by na někom jiném vypadal možná že až vtipně, jemu ale neskutečně sluší.

,,Uh, jistě" ihned se pustím do přípravy jeho drinku.

,,Takže, jak se máš Louisi?" rozhodne si se mnou povídat.

,,Momentálně fajn. Sice jsem už unavený a lehce otrávený tady z toho všeho, ale dá se to" myknu ramenu a podám mu jeho již připravený drink a převezmu si od něj peníze.

,,Tak mě napadlo, co děláš zítra odpoledne?" zeptá se a já ihned odpovím, že jsem tady v práci. Zítra je tady nějaká akce, která začíná už brzy po obědě a ne večer jak bývá většinou zvykem. Každopádně tady budu muset být výjmečně opravdu dlouho a už teď jsem z toho otrávený. Pár hodin se to zvládnout dá, ale být tady víc jak 12 hodin v kuse, to se opravdu nedá.

,,Fajn..." vydechne a vypaří se pryč. Co to?

,,Co to bylo? Odkdy se vídáš s Harrym?" přejde ke mě ihned Niall se zvědavým pohledem. Achjoo.

,,Nevím" myknu rameny. ,,A nijak se nevídáme. Jen jsme spolu byli jednou na obědě, nic míň nic víc" odpovím mu a hned na to se vedle mě opět objeví Harry.

,,Vyzvednu tě v 1"

,,Cože? Ale vždyť jsem říkal, že musím být tady" řeknu nechápavě. Copak mě neslyšel?

,,To je jedno, s Liamem to je zařízený, prostě buď připravený" to jsou jeho poslední slova předtím, než se dá na odchod.

,,No chápeš to?" otočím se na Nialla, který ihned pokroutí hlavou. ,,Ne".

Po zbytek večera jsem se na Harryho snažil nemyslet a věnovat se naplno své práci. Dnes tady byl větší frmol než obvykle, a tak jsem se téměř nezastavil. Taky se tady málem servala rvačka, jelikož jeden z mužů tady začal obtěžovat Michaela, našeho tanečníka a ochranka se toho samozřejmě ihned ujala. Moc dobrý nápad to nebyl, jelikož ten muž skončil s rozbitým nosem a byl odsud vyhozen.

Po zavíračce jsem s Ninim jakmile než uklidil a doslova běžel do postele. Jsem tak neskutečně moc unavený a jediný co v hlavě mám je má postel.

•••

,,Jsem neskutečně nervózní a ani nevím proč" řeknu Niallovi, který má dnes na starost spolu s pár dalšími kluky dnešní akci. Momentálně už jen čeká na to, až začnou chodit hosté a já si tedy zkracuju čekání na Harryho povídaním si s Niallem.

,,Bože Lou, jsi jako nějaká 13-ti letá puberťačks, která má jít ven se svým crushem" protočí nade mnou se smíchem očima a já ho ihned praštím do ramene. ,,To není vtipné Ni" dodám, ale taky se musím zasmát. Svým způsobem má pravdu. Nemám jediný důvod tady tak vyšilovat, vždyť o nic nejde  ne?

Snad už po sté nakouknu z okna jestli tady náhodou není a mám pravdu. Jeho auto stojí na kraji chodníku a čeká na mě. Rozloučím se tedy s Ninim a rychle se rozejdu ven.

S pozdravem nastoupím k němu do auta a s třepající rukou, si zapnu pas. Uklidni se, bože Louisi, uklidni se!

,,Uhm a k-kde jedeme?" zeptám se po pár minutách jízdy. Harry mě vytáhl ven a vlastně mi ani neřekl kam pojedeme.

,,Uvidíš" odpoví tajemně, aniž by odtrhnul zrak od vozovky.

I když mám neustálé nutkání vědět, kam to jedeme, tak jsem si své všetečné otázky nechal pro sebe a už byl raději potichu. Moc dobře vím, jak moc otravný občas dokážu být. Je to snad má nejhorší vlastnost. Pamatuju si, že rodičům to vždy neskutečně lezlo na nervy, já si ale hold nemohl pomoct. Jak říkala vždycky mamka, tak jsem už odjakživa zvídavý.

Po dalších několika minutách jízdy, zastavíme před nějakou obrovskou vilou. Opravdu nechápu co tady děláme, každopádně jsem bezeslov vystoupil z auta stejně jako Harry a rozešel jsem se za ním dovnitř.

Co tady děláme?

,,Vítej u mě doma" rozmáchne rukou okolo sebe, aby mi tak naznačil, že toto je jeho dům. ,,Teď už vlastně i u tebe" dodá a já se nad jeho slovy málem zadusím.

,,C-cože?" zakoktám se.

,,Odteď tady budeš bydlet"

.
.
.
Nová část takhle na večer, snad se líbí❤️

Have a nice day~

Veronica.