My savior || •larry stylinson

fourty-three.

,,Lou, víš to musel být nějaký omyl, být tebou bych se o to moc nestrachoval" usmál se Harry, v jeho tváři se ale dalo vyčíst i něco dalšího. Starost. Ale proč? Proč mi neustále připadá, že přede mnou něco tají?

,,Harry.. tajíš přede mnou něco?" musel jsem se zeptat. Jestli je to tak, tak chci vědět důvod a hlavně proč mi to nechce říct.

,,Ne měl bych snad?" nakrčí obočí.

,,To mi řekni ty" zamračím se a on se jen usměje, s pokroucením hlavy mě pevněji objímajíc. Nakonec jsem se to tedy raději snažil neřešit, nechci se s ním zbytečně pohádat nebo tak něco. Chci si jen užít tuhle poklidnou chvíli s ním.

Pustil jsem v televizi nějaký film a více se uvolnil v jeho náruči. I přesto jak jsem se snažil soustředit jen na ten film a Harryho přítomnost, tak jsem nedokázal přestat myslet na všechny ty věci okolo. Začínala mě z toho až bolet hlava, a tak jsem se Harrymu omluvil a šel si lehnout.

Zabalil jsem se do měkké peřiny a úlevně vydechl.
Už jsem skoro spal, když si Harry lehl vedle mě a přitáhl si mě k sobě.

,,Kéž bych ti mohl všechno říct Lou" zašeptal, to už mě ale ochromil spánek.

Ráno mě probudily sluneční paprsky, nepříjemně mi svítící do očí. Pomalu jsem se posadil a protáhl si ztuhlé svaly.

,,Dobré ráno, konečně jsi vzhůru, musíš do školy" ozval se vedle postele Harry, až jsem leknutím nadskočil a opět hlavu zabořil do polštáře. Unaveně jsem zakňučel a odmítal vstát. Dnes se mi do školy extrémně nechce a nejraději bych celý den proležel v posteli.

I přes to, že se mě Harry snažil přemluvit a donutit vstát z postele, tak jsem nepovolil. Sice jsem spal o několik hodin víc, než jsem zvyklý, tak i tak jsem víc unavený než obvykle. Nakupování s Niallem by hold vyčerpalo každého.

Opět jsem zavřel oči a snažil se usnout, když v tom jsem ucítil Harryho rty na těch svých. Olízl mi spodní ret a jazykem se probojoval až do mých úst. Rukou mě pohladil po boku a sjel až na můj zadek, který pevně stiskl a já tak vzdychl do jeho úst. Prohnul jsem se v zádech, když otřel o mou chloubu a přitáhl si ho blíž k sobě.

,,Ahh, Hazz.." zakňučel jsem, když se ode mě najednou odtáhl. V tu chvíli jsem byl už zcela vzhůru.

,,Musíš do školy zlato" usměje se mému ztrápenému výrazu a já i přes to jak moc se mi nechtělo, vstal z postele.

,,Nesnáším tě" zamumlal jsem cestou do koupelny.

,,Taky tě miluju" zakřičí na mě se smíchem Harry a já za sebou jen a úsměvným pokroucením hlavy zabouchnu dveře. Mám jen několik minut na přípravu a už teď vím, že nemám šanci to stihnout. Ne s mou bolestivě tvrdou chloubou, která kvůli Harryho potřebuje uvolnit.

Potřeboval jsem si dát alespoň rychlou sprchu, jinak bych to opravdu nezvládl.

Již oblečený jsem vyběhl ze svého pokoje a spěchal ven k Harryho autu, kde už na mě netrpělivě čekal. Vyjeli jsme směrem ke škole a já začal mít zničehonic takový divný pocit. Jakoby se mělo něco stát nebo tak něco, nechápal jsem to.

Když jsme dojeli ke škole, kupodivu včas, tak jsme se s Harrym loučili polibky, když v tom jsem si všimnul někoho, jak nás upřeně pozoruje z druhé strany cesty. Po pořádném prohlédnutí oné osoby jsem zjistil, že je to ta žena z nákupního centra. Zničehonic se mi sevřel žaludek a já zůstal jen strnule sedět.

,,Děje se něco?" zeptal se zmateně Harry a já po chvilce rozmýšlení zakroutil hlavou. Stejně by mi nevěřil a považoval mě za blázna.

,,Tak ahoj večer" naposled ho políbím a vystoupím z auta.

Neustále ohlížejíc se za sebou jsem vešel dovnitř budovy a úlevně vydechl, tady na mě nikdo nemůže. Díky mé nepozornosti jsem ale do někoho vrazil a bolestně spadl na zadek. Au..

Můj pohled se střetl s čokoládovýma očima, které mě ještě před několika měsíci dostávaly do kolen.

.
.
.
Je čas přivést na scénu další postavu, kdo by to ale tak asi mohl být? Pokud jste četli i nějaké mé předešlé příběhy, tak by jste i mohli vědět, koho nikde nezapomenu obsadit🤪

Jinak co vy a volno? Já ho zatím nemám tak volné jak jsem doufala, ale to se určitě změní, když doma ještě budeme pěkně dlouho.

~have a nice day and stay safe❣️

Veronica.