My savior || •larry stylinson

fourteen.

,,Tak zase zítra Ni, ahoj!" naposled zamávám Niallovi ode dveří a vyjdu ven. Nadechnu se čerstvého vzduchu a spokojeně vydechnu. Nesnáším ten vzduch uvnitř.

Dnešní směna uběhla až překvapivě rychle a teď mě už čeká jen cesta domů.

Harry dnes pro mě nemohl přijet, jelikož má něco neodkladného v práci, a tak musím jít pěšky. Vůbec mi to ale nevadí, rád se projdu. Vždy jsem se rád procházel a teď mám konečně šanci. Jinak mě vždy všude vozil Harry autem.

Cestou, kdy jsem měl sluchátka v uších a pobrukoval si své oblíbené písničky, jsem měl neskutečně divný pocit. Jako kdyby mě někdo sledoval. Když ten pocit každým mým krokem sílil, tak jsem se otočil, ale nikoho neviděl. Když jsem se chtěl ale otočit zpět, tak jsem si všiml, že na druhé straně ulice někdo stojí a upřeně mě pozoruje. Více jsem zaostřil a s zděšením zjistil, že je to ten stejný muž z baru. Co to má sakra být?

Polil mě studený pot a já se znatelně rychleji opět rozešel. Nakonec jsem ale chůzi vyměnil za běh a běžel co mi síly stačily. V boku mě nepříjemně píchalo, jelikož na běh nejsem zrovna stavěný, to jsem se snažil ale nevnímat. Po pár minutách jsem doběhl domů a uklidnil se, až když jsem byl v bezpečí za zamčenými dveřmi, které jsem zamkl na několik západů.

Rychle jsem ještě přešel k oknu, abych zjistil jestli tam náhodou nestojí. On tam nebyl, za to tam ale stálo černé auto s tmavými skly. Sakra.

Zatáhl jsem závěsy a spěchal do pokoje, kde jsem se schoval pod peřinu, doufajíc že ta mě ochrání. Přesně jak jsem se vždy schovával před bubáky, když jsem byl malý. A vždy to fungovalo.

,,Pojď už domů Harry, prosím..." zašeptal jsem sám pro sebe a objal polštář. Nechci tady být sám, bojím se.

Po chvilce ležení jsem ze zdola uslyšel bouchnutí dveří a šťastně jsem vyskočil z postele. Harry je tady!
Rozeběhl jsem se dolů, ale na posledním schodu se zarazil, když jsem uviděl příchozího.

Harry to nebyl.

Nobody's view:

Muž zahalen celý v černém se pomalým krokem blížil k domu. V ruce svíral zbraň stejné barvy a úsměv sídlil na jeho tváři. Měl jediný úkol, zabít Marka Tomlinsona, otce nebo-li strýce Louise.

Vešel k jeho štěstí do odemknutých dveří a následně po schodech nahoru. Po zjištění, že je jeho oběť v ložnici ochromena spánkem, vešel dovnitř.

Nožem přejel po čele postele a tím svou oběť vzbudil.

,,Co tady děláš?" zeptal se maximálně vyděšeně, i když odpověď moc dobře znal.

,,Neměl jsi jeho syna vyhodit na ulici Tomlinsone a teď víš co tě čeká" zamával před jeho obličejem zbraní.

,,Tak neměl zplodit syna s takovou nemocí" odfrkl si znechuceně Tomlinson. ,,Staral jsem se o něj celých 18 let, jako o vlastního, nemůže mě nechat jen tak zabít. Jsem jeho bratr proboha!" vykřikne a rychle s sebou trhne, ve snaze utéct. Neúspěšně samozřejmě, hlavou mu ihned proletí kulka a jeho tělo se bezvládně skácí k zemi.

,,Nemáš být zkurvenej homofób" zavrčel muž v černém a s posledním pohledem na něj odešel. Musí podat zprávu svému šéfovi. Úkol splněn, teď už mu v dostání jeho syna nic nebrání.

.
.
.
Tak co říkáte na dnešní část?👀

Jinak, HARRY SE NÁS SNAŽÍ VÁŽNĚ ODROVNAT?!! Jinak opravdu nevím jak si to mám vysvětlit...

Mé normální nudné ráno se změnilo v jeden velký chaos a to jen díky Haroldovi. Ta písnička a i mv je něco úžasného a zcela jiného 🥵 stačilo mi jen 5 sekund a už jsem do toho byla zcela in love...

do you know who you are? 🦋

~have a nice day and don't forget to stream the song🥰

Veronica.