,,Blázinec? To zní skvěle!"

4

SOBOTA

,,Máte to tu hezké" řekl Low když jsme vešly do mého pokoje.

,,Hmm, znám i hezčí domy" zamručela jsem a sedla si na postel.

Lowell si sedl naproti na jezdící židli a pozoroval okno vedle postele.
,,Těšíš se do školy? Jaký máš pocit?" zeptal se.

,,No, jsem zvědavá. Jakej máme na pondělí rozvrh?" Uvelebila jsem se víc na postýlce.

,,Zemák, dvě hodiny tělocviku, matiku, hudebku a dějepis. Pondělky nemám rád" odpověděl a já se zděsila.

,,Fuj to je hnus! Nejdu v pondělí do školy!" řekla jsem ze srandy a zasmála se.

,,Určitě se ti tam bude líbit, uvidíš. Najdeš si tam hodně kámošů a ták."
Když to dořekl, trochu posmetněl.

,,Proč ty, nemáš kamarády? Jenom mě" zeptala jsem se ho. Chvilku bylo ticho, myslela jsem že neodpoví.

,,Když mi bylo asi tak 7 let, viděl jsem umírat mého kamaráda" vyšlo z něj.

,,Ou, nemusíš pokračovat" řekla jsem zděšeně a pozorovala ho.

,,právě jsme si hráli na honěnou u lesa, nikdo tam nebil, jenom my. Když běžel po cestě, nedával pozor a  zajelo ho auto, řidič pak zbaběle odjel, neměl jsem u sebe mobil, takže jsem nemohl nikam zavolat. Klečel jsem u něj hodně dlouho.
Možná kdybych pro někoho došel..."
Nedořekl to a zadíval se na zem.

Nechtěla jsem ho nijak trápit, ale on pokračoval.

,,Několik měsíců jsem se na to snažil zapomenout, ale furt se mi to vracelo.
Zbláznil jsem se, tak mě rodiče přesunuli do blázince tvé tety a strejdy. Když jsem už byl v pohodě, rodiče mě už nechtěli a odstěhovali se někam úplně jinam a mě nechaly tady. Teť bydlim sám. Pro ostatní jsem divnej a pořád bych prej měl bejt v plázinci. Najdou se tu i ti kteří mě šikanujou, ale nikomu to neříkám, jsem s tim už spokojenej."

Bylo vydět že to vypráví málokrát.

,,WOW, to jsem nevěděla, je mi to moc líto" řekla jsem zaraženě a koukala na něj se skleněnýma očima.
Uměl zadržet slzy.

Ukápla mi jedna slza.

On se pousmál a otřel mi ji.

,,Jsi neuvěřitelně silnej člověk. Ostatní by se hned rozbrečeli, ale ty ne."
Obdivuji ho.

,,Co tady řvete!" ozval se moc známý pištivý hlas.

,,Nathane musíš tak řvát!?" křikla jsem a zamračila se.

,,Co tady dělá ten degeš?! Začerní nám celej dům!" zavrčel znechuceně a udělal pantomima že zvrací.

,,Nathane to není od tebe hezké!" zařvala jsem.

,,Nathane to není od tebe hezkéé!" zopakoval to posměšně po mě a vyplázl na mě jazyk.

Low jenom nehnutě seděl.

,,Hele, mě je jedno že se tady líbete a buch vi co dál, ale ztište se! Musim cvičt!" řekl už klidněji a ukázal na elektrickou kytaru a odešel.