,,Blázinec? To zní skvěle!"

2

PÁTEK

Otevřel mi šedovlasý kluk. Hned jsem ho poznala, byl to můj bratranec Nathan. Měl asi 15 roků, takže byl starší.

,,Zdar Violeto!" vyprskl a pomohl mi s kufrem do baráku.

,,No nazdar, Naty. Jak jde život?" Řekla jsem s úsměvem a poplácala ho po rameni.

,,Ale jo, jde to. Ty se určitě taky máš krásně" pokýval ke mě hlavou a zavedl mě k mému pokoji.

Dům byl celkem velkej a prostornej.
Všude byly obrazy a různé malby.
Když jsme šly po schodech, každý jemě vrznul. Byl to hezký dům.
Došly jsme k rudým dveřím a Nat je otevřel.

,,WOW! To je boží pokoj!" vykřikla jsem a vešla dovnitř.
Mýstnost měla v rohu postel, nad ní bylo okno se záclonou, v druhém rohu byl stůl a vedle u dveří stála skříň.

,,Tak si vybal. Teta se strýcem jsou v obchodě, za chvilku přijedou"
oznámil Nat a odešel k sobě.

Otevřela jsem kufr a vytáhla veškeré věci vedle na hromadu.
Oblečení jsem naházela do skříně, knížky položila na stůl, mobil dala do nabiječky a ostatní věci dostaly své místo na menší stoličce u postele.

Koukla jsem z okna. Tenhle dům byl na konci města, jedna cesta vedla do města, druhá do lesa a třetí k blázinci.

Docela mě ten blázinec zajimá, ale moc se mi tam nechce.

,,Jsme doma!" ozvalo se ze zdolejška a já poznala strýcův hluboký hlas.
Vyšla jsem z pokoje, seběhla staré schody a přivítala tetu se strejdou.

,,Ahoj Vi! Ráda tě vidím. Snad se tu budeš bavit dobře" usmála se na mě a strýc jenom přikývl na pozdrav.

                              Δ•Δ

K obědu teta udělala svíčkovou. Moc mi nechutnala, ale nechtěla jsem ji kazit náladu.

,,Budeš tady pomáhat a hned po víkendu tady nastoupíš do školy!" zavrčel strýc a ukosl si kus knedlíku.

,,Jo, však s tím jsem taky počítala" zamručela jsem si pro sebe.
Nikdy jsem poctivou práci neměla v krvi. Spíš jsem ta špatná.

Dojedla jsem a odskákala do mého pokoje. Lehla jsem si s mobilem do postele a pustila do sluchátek písničky.
Chvilku jsem poslouchala.

,,Co budeš dnes dělat!" zaječel Nat a skočil s rozeběhem na jezdící křeslo.
Silou vrazil s židlí do zdi u okna a vyskočil.

,,Co sakra děláš Nathane! Chceš to okno rozbít!" křikla jsem a sundala si sluchátka.

,,Jsem se nudil" pokrčil rameny a sedl si normálně. ,,Nepůjdem ven?"

,,Můžem" souhlasila jsem a vyrazily jsme ze dveří na dvorek.
Byl to menší oplocený prostůrek s pár kytkami a malou kamennou cestičkou.

,,Kam chceš jít?" zeptal se mě a nadechl se čerstvého vzuchu a trochu se pousmál.

,,Nevím, neznám to tu. Proveď mě po okolí."

Nat otevřel branku a vyšly jsme na ulici. Vedl mě směrem k blázinci.

,,Támhle to je blázinec. Chodim tam často. Někdy tam i pomůžu." Ukázal na velkou budovu a já se koukla do pár oken.
V některých byla tma, v některých to svítilo, ale jedno mě děsilo nejvíce.
Stál tam nějakej kluk a s úsměvem na mě koukal. Zamračila jsem se a znechuceně jsem se otočila.

Naty už byl dál. Doběhla jsem ho a zase šla po jeho pravici.

,,Tam se jde do lesa, tam se kouknem jindy" řekl a ukázal na temnou cestičku. ,,A tam zase do města, ke škole a ke všem obchodům."

Prošly jsme kolem menšího parku a zahlédly jsme lavičku na které seděl velice divně oblečený kluk.

Naty si všiml že jsem si ho všimla ,,to je Lowell, je divnej a nemá moc kamarádů, no, spíš vůbec. Nebavim se s nim" řekl a pokýval hlavou k lavičce.

Kluk si nas všiml a pozoroval nás. Moc jsem mu neviděla do očí, měl přez ně černé vlasy. Pleť měl trochu tmavší.
Byl tmavě oblečen. Nějaké kusy oblečení měl tmavě růžové a nějaké černé. Na uchu měl náušnici a na krku mu vyselo mnoho různých přívěsků. Celý to zdobyl mohutný černý plášť.

,,Co čumíte!" zařval a vstal z lavičky.

,,Vypadá kamarácky" řekla jsem si s úsměvem a došla k němu. ,,Ahoj! Jsem Violeta, říkej mi Vi" pozdravila jsem a podala mu ruku.

,,Lowell?" řekl trochu zmateně a mojí ruku příjmul.
Až teť, když jsem se mu koukla pořádně do očí, jsem zjistila že jsou úplně tmavé a přez  levé měl menší škrábanec.

Nat na mě vyjeveně koukal, zvedl ruce jakože se vzdává a odešel k domu.

,,Budem kámoši?" zeptala jsem se a on s úsměvem přikývl. ,,Jsem tu nová a po víkendu nastupuji do školy. Do 7.B"
Oznámila jsem.

,,To je dobrý, já taky chodim do 7.B" řekl trochu hlubším, ale hezkým hlasem.

Tak jsme se procházely a povídaly si.
Když se setmělo, odešly jsme domů.