O MĚSÍC POZDĚJI
ČTVRTEK
Pořád bydlim u tety, v blázinci už nejsem a Low se uzdravil.
Na tu událost co se stala před měsícem jsem nezapoměla a vim že tomu nebude po celou dobu mého života.
Právě kráčim po chodníku k stánku s novinami. Pozdravila jsem staršího pána za pokladnou, vzala si jeden tisk a zaplatila.
Otevřela jsem noviny a málem mi ztuhla krev v žilách když jsem vyděla kdo je na fotce pod nadpisem:
Z místního dětského blázince utekl mladý, ale nebezpečný pacient!
V tom z novin vypadl lísteček, věděla jsem co to je.
S bušícím srdcem jsem ho sebrala ze země a začla číst:
Chceš začít hrát druhou hru?
Moc dobře vim kdo to psal, taky vim že na mě teď od někud kouká a čeká na mojí odpověď.
TAK A JE TU KONEC! VIM ŽE TO NEBYL ŽÁDNÝ ZÁZRAK, ALE TO JE JEDNO. SNAD SE VÁM TO LÍBILO A ZATIM ČAU.
ČTEŠ
,,Blázinec? To zní skvěle!"
AventuraVioleta musí na nějakou dobu k její nevlastní tetě. Daleko od domova. To zatim nezní tak hrozně, že? A když Vi zjistí že teta se strýcem vlastní místní dětský blázinec už se jí tam moc dvakrát nechce. Dokáže vydržet pár měsíců ve společnosti...
